Hemeroidy
Preclear L, muž ve věku 52 let, somatické příznaky – vleklá vředová choroba
duodenu (v době auditu v akutním stavu), hemeroidy, bolesti kolena,
poškození sluchu u pravého ucha. Bez vážnějších psychologických problémů.
Auditovaný problém – bolest kolena, dne 30. 11. 1996 od 16,00 do 20,00
hodin, tedy celkem 4 hodiny. Na časové ose bylo procházeno celkem šest událostí.
Cvičný, nenáročný audit.
První běh
První běh trval 5,5 hodiny sezení s následujícím obsahem:
1. událost – bolest kolena (1 průchod)
Událost se stala dnešního dne na pokoji a trvala pět minut.
1. průchod:
„Ležím v posteli a odpočívám. Převracím se na levý bok, kolenem
narážím do stolku, cítím ostrou bolest. (bolestivá grimasa obličeje)“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Klekl jsem si na bolavé koleno.“
2. událost – bolest kolena a hemeroidů (4 průchody)
Událost se stala před dvěmi měsíci v bytě a trvala několik minut.
1. průchod:
„Jsem doma na posteli a cvičím. Klekám si na koleno, cítím bolest – zase
jsem si na ně neopatrně klekl. Cítím tu bolest (bolestivá grimasa v obličeji).
Dávám si na ně ruku. Bolest přestává, cítím tlak. Pobolívá mne pravá noha.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Dvě bolesti, koleno a zadek.“
4. průchod:
„... Hraje rádio. Je to nepříjemné. Bolí mě zadek, mám vyhřezlé střevo. Bolí
mě zadek a střeva. Cítím pálení (nepříjemný škleb). Rukou se snažím dát
střevo na místo. Už je tam, cítím jenom tlak.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Šel jsem ze záchodu.“
3. událost – bolest zadku (6 průchodů)
Událost se stala před třemi roky při stolici a trvala několik desítek minut.
1. průchod:
„Jsem na záchodě. Jsem po stolici, slyším něco kapat. Mám strach
a nepříjemný pocit, mám rozdělanou prdel. Bolest to není. Mám napnutou prdel.
Cítím údiv a strach z krve. Jdu do koupelny. Jsou tam ještě stará světla,
je to ještě stará koupelna. Umývám si zadek. Teče krev, je to moc červené.
Cítím, jaká je tam bakula, snažím se to vsunout dovnitř. Bolí to, mám celé ruce
červené. Umývám si zadek, pořád to je červené. Cpu to tam rukama. Suším si to
ručníkem, je trochu červený. (unavený výraz) Cítím tupou bolest.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Hemeroid prasknul. Tekla mi krev. Tupá bolest. Obavy, aby to nebylo něco zlého.“
6. průchod:
„... vím, že tam byla krev, ale už si to neuvědomuji. Vidím starý koberec
a pověšené prádlo. Je tu stará pračka. Bolest už necítím, je to jenom slabý
pocit.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Byl jsem na hajzlíku.“
4. událost – bolest zadku v dětství (3 průchody)
Událost se stala ve věku pěti let a trvala několik minut.
1. průchod:
„Sedím na bobku, dělám potřebu. Není mi dobře. Nemám papíry, nemám sebou nic.
Listím si utírám zadek, řízl jsem se do zadku. Je to nepříjemný pocit. Ta tráva
byla ostrá. Utírám se, oblékám si tepláky a bundu. Jsem na houbách.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Řízl jsem se trávou do prdele. Trošku mě to zabolelo. Nebyla to bolest, jenom
pocit.“
3. průchod:
„... (smích) Kalhoty mám v ruce. To je dobrý, nic to není, usmívám se.
(spokojený výraz) V lese je krásně. Na zadku mám pocit chladu, je to od rosy.
Už je to dobrý.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Byl jsem na záchodě.“
5. Nedefinovaná událost (1 průchod)
Klient není schopen identifikovat ani místo, ani čas. Jednalo se zřejmě o odklon
od zpracovávaného řetězu engramů.
„Teče potok, jdu po stráni, je tu cesta, stráň pokračuje dolů. Vidím hříbečky,
barák, tmu, rybník. Nejsem schopen se nikde zastavit.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Zmatek a chaos.“
6. událost – bitva (14 průchodů)
Jednalo se o velmi důležitý prožitek se značně traumatizujícím nábojem,
kterému se preclear snažil všemožně vyhnout.
1. průchod:
„Vidím bitvu, cítím mrazení, je tma, bolí mě hlava. Strašně mě bolí hlava
a prdel. Nebe je tmavé, vidím měsíc, mám strach. Mám strašný strach, cítím
bolest. Sedím na koni a mám strašný strach. Ležím na zemi. Nade mnou je jezdec
na koni, je šero, tma. Má kopí. Bolí mě žaludek. Celý se třepu.(strhaný výraz
obličeje, třes těla a usedavý pláč).“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Jsem zabitý.“
3. průchod:
„Stojíme v řadě a jdeme dopředu. Cítím těžké nohy. Je nás celý
šik. Po pravé straně jede někdo na koni, vlaje tam prapor. Nemůžu se pohnout.
Slyším kroky, křik, cítím nervozitu, chci utéct, jdeme pořád, jako bych ohluchl,
jako zvíře na jatka. Mám strach co bude, těžko se mi nohy nesou. Jsem jako ve snách.
Jdou jiní, jdu taky. Jako ty zvířata na jatka. Pořád jdeme, mám strach. Celé tělo
je těžké. Nejradši bych utekl. Srdce mi bouchá, prdel mám staženou, žaludek mne
bolí, mám strach. Je slyšet řinkot zbraní, řev, smrad. Mám strach. Tlačí mne,
musím jít, jdeme po kamenech. Tam nejdu, nejdu tam. (zděšený výraz obličeje)
Ležím na zemi a nad sebou vidím jak mne píchá kopím. (usedavý pláč) Jsem
odevzdaný, je po všem. Už to necítím, už nemám strach, už nemám nic. Jenom
lítost a tma, klid. Je ticho, jako bych spal. Už mě nic nezajímá. Už je mi
dobře. Jsem zabitý.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Jezdec mne bodl do břicha.“
6. průchod:
„Mám omezený výhled, dívám se jenom škvírou. Je po dešti, na nebi jsou cáry.
Bolí mě pravá noha. Jmenuji se MOLÁK, jsem Sas a píše se rok 1630… Mám
strach, už je nade mnou, ááá, bodl mne, je nade mnou a píchá do mě. (chytá se
za žaludek a vzdychá) Píchl mě do žaludku. Smutek zůstal, bolest už tam není.
Je mi všeho líto. (pláč) Někoho jsem opustil, někoho jsem tam nechal. Odcházím
pryč z těla, už mi je dobře. Mám jenom smutek. Klid a mír. Jakoby se
zatahovala opona. Přikrývají mě bílou plachtou, nesou mě na nosítkách. Já už tam
nejsem. Sbírají raněné a mrtvé.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Umřel jsem, byl jsem zabitý ve válce.“
11. průchod:
„Na něco si hrajem, nebo jdem na nějakou slávu. (smích) Vidím tam lampióny.
(zpěv) Máme dobrou náladu. Vidím nějakého chlapíka na grošovaném koni. Mluvíme
spolu. Nevím, co mi chce. Není to mezi náma dobré. Najednou ležím na zemi. Chce se
mi spát. Usnul jsem. Je bílo, konec.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Šli jsme s partou na oslavu, s někým jsem se nepohodl. Mám nepříjemný
pocit v žaludku. Usnul jsem. Nebyl to dobrý spánek. Cítím žaludek.“
14. průchod:
„Jdeme na zábavu. Máme demižónek. (veselý výraz obličeje) Jsou Velikonoce. Jdeme
do Žeravic. Honza, Venda a další. Za náma jdou kluci ze Lhotky. Vojta a ti
druzí. Jdeme do Žeravic. Je to fajn. Dobrý“.
Hodnocení průchodu preclearem:
„Nic se nestalo. Jdeme s klukama do Žeravic na zábavu. Je nám veselo. Hraje
muzika, tancujeme.
První běh obnášel čtyři hodiny sezení. Po třičtvrtě roce se problémy se
zažíváním objevily v menší míře znovu. Nejednalo se již sice o akutní
bolesti, ale pouze o nepříjemný pocit těžkosti a pálení žáhy. To bylo
signálem nedostatečně zpracovaného problému. Proto jsme pokračovali
v auditování navázáním na posledně auditovanou událost. Zde se objevil
časnější počátek.
7. událost – bitva (časnější počátek) (2 průchody)
S odstupem doby se ukázalo, že událost "bitva" měla ještě časnější
počátek, který nebyl při prvním auditu nalezen. Časnější počátek této
události se pak stal dobrým odrazovým můstkem pro navázání na časovou stopu.
2. průchod:
„Jdu si pro jídlo, dostávám dvě misky jídla. Jdu za kamarádama sednout si do
příkopu. Jíme polévku, je to voda, kterou piju. V ruce mám nůž, řežu maso.
Je k tomu cibule, jíme, brkl jsem si. Odhazuju to, vystřídáme. Jdem čistit
zbraně a připravovat se na zítřek. Chlapi vtipkují, mně do smíchu není.
Přichází velitel a určuje nás do hlídky. Je večer, stojíme u ohně. Jsme
na hlídce. Po půlnoci nás střídají a jdeme spát.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Strach byl v pozadí, dřív obavy.“
8. událost – smrt ve sklepě (6 průchodů)
1. průchod:
„Jsem sám, nějaké blesky před očima. Už je klid“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Nevím, co se stalo.“
3. průchod:
„Jdu vedle koně, na něm jede pán, něco jsem udělal. Byl jsem neposlušný. Byl jsem
na pána hrubý, uhodil jsem ho. Proto tady ležím, je to ten trest. Už je mi všechno
jedno, přichází vysvobození. Všechno tu nechám. Konec.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Byl tam časnější počátek.“
6. průchod:
„Vedu toho koně (tře si obličej a zívá). Dostal jsem výprask. Ležím ve
sklepě a umírám tam.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Velice dobrý, všechno v pořádku, jsem od toho odpoutaný.“
Druhý běh
Druhý běh obsahoval jednu hodinu sezení s následujícím obsahem:
1. událost – vlakové neštěstí (5 průchodů)
Tato událost byla ve druhém běhu jako stěžejní, měla značný emoční náboj
a bylo nutno ji důkladně zpracovat.
1. průchod:
„Vidím klenutý most, železnou konstrukci, dřevěnou lávku s namrzlými
škraloupy ledu. Přecházím na druhou stranu řeky.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Šel jsem po mostě.“
3. průchod:
„Jdu do práce po mostě. Trať vede do tunelu. Slyším supět vlak. Z komína se
kouří, kola se točí. Nejsou tam závory, je to volný přejezd, něco se tam stane,
cítím to. Vidím nádražáka. Čepici má sundanou, sedí, zapomněl stáhnout závory.
Vlak se blíží k přejezdu, houká. Nádražák je úplně klidný, čepici má
pověšenu na vrátku na zvedání závor. Závory jsou zvednuté. Bolí mě žaludek. Po
cestě jede nějaká kolona, jsou to vojáci. Jsou tam náklaďáky, motorky, obrněná
vozidla. On ty závory nestáhl schválně. Vlak se blíží a vletěl do
nákladního auta plného vojáků. Strašně pískají brzdy, auto se muchlá, naráží
do sloupu. Všude jsou rozházené trosky, sténají lidi, bez nohy, rozházená těla.
Něco hoří. Dlouho ho táhne. Vlak zastavuje. Vyděšený strojvůdce s topičem
vylézají ven. Je to nákladní vlak. Puch ze spáleniny. Je to strašně nepříjemné.
Je to rozházené po celém okolí. Cítím to utrpení těch lidí. Sténání, šílená
bolest. Bezmocnost, moje i těch ostatních. Nádražákovi je to jedno. Má vůči
těm lidem kolem averzi. Je to za války, jsou to Němci.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Teprve jsem to začal všechno vidět. Strach, bolest, smrad, šílenost, hrůza,
flegmatičnost, zadostiučinění. Z mé strany hrůza z toho, co se jim stalo.
Hrůza z neúčasti. Přál bych jim něco zlého, ale ne tu hrůzu.“
5. průchod:
„Jdu po mostě, duní jako dřevěný. Přijíždí vlak, smetlo to jedno auto
a roztřískalo ho to. Jmenuji se Radek NOVÝ, místo se jmenuje CIDLINA, nebo
CITONICE, je rok 45.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Absolutní neúčast, bez emocí.“
3. událost – rabování (tři průchody)
1. průchod:
„Jdu po cestě, jsem voják, mám na sobě čepici se střapcem, červené kalhoty
s lampasem, modrou blůzu. Vedle teče voda. Jdu vedle vesnice. Je tam randál. Naši
zabíjejí, někdo se vzpíná. Vyhýbám se tomu, nemám to rád, ale jsem účastníkem.
Sedlák se vzpíná, řve. Ženská vyběhla na zápraží, někdo ji bodl. Chlapa
táhnou, je svázaný, přes ráhno přehazují provaz. Dva ho drží a třetí ho
táhne nahoru. Už nekřičí, už je klid. Vesnice hoří, vidím dým, lidskou bolest,
neštěstí. Zvedá se mi z toho žaludek, je mi toho všeho líto. Jak tady toto
můžou dělat. Jak pobíhají, chlap sebou cuká. Konec…“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Byla válka a naši chlapi čistili vesnici. Sedlák jim nechtěl dát zásoby
a tak ho oběsili.“
3. průchod:
„Stojím bokem, dělám, že něco dělám, ale nezúčastním se toho. Je mi to krajně
nepříjemné. Je to nechutné.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Už jsem mimo dění. Emoce nejsou. Jsem pozorovatel, jako bych se díval na film.
Dívám se jako přes okýnko, nebo na televizní obrazovku.“
Třetí běh
Třetí běh pozůstával z jedné události s následujícím průběhem:
1. událost – smrt syna (osm průchodů)
Tato událost měla opět velmi silný traumatizující náboj, který bylo nutno
zpracovávat delší dobu.
1. průchod:
„Sedím tam v té místnosti, kouřím fajku. Vevnitř je přítmí, vedle hrká
tkalcovský stav. Jsem starý, šourám se, odcházím z místnosti. Je tam mladá
žena. Jsem celý shrbený. Je tam něco pověšeného v travnici, dřevo
u kamen. Jdu do předsíně, vycházím na zápraží. Jsou tam slepice, vpravo
hnojník, došková střecha. Stojím, dívám se a kouřím. Něco se tam stalo.
Někdo spadl z té skály. Slyším, jak křičí a padá dolů. Já na to
vzpomínám. Nemám klidné stáří. Byl to někdo z rodiny, byl to syn. Proto je
snacha sama. Zapříčinil jsem utrpení dvě, jemu i jí.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Zapříčinil jsem utrpení své snachy tím, že jsem nezabránil pádu syna ze
skály. Jeho utrpení, její i moje. To utrpení bylo tak velké, že jsem
otupěl.“
6. průchod:
„Prosí mě, abych mu pomohl. Snažím se ze všech sil ho udržet. Spadneme oba, nebo
ho pustím. Mám myšlenku, že radši spadneme oba. Mám vnouče, snacha by s ním
zůstala sama. Tak ho pouštím, je to hrozné a zhroutil jsem se. Sedím tam
a jsem úplně mimo. Končí pro mě svět, už čekám jenom na konec
a vysvobození.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Výčitky, další podrobnosti, snazší průchod.“
8. průchod:
„Jdem po pěšině, je pěkně. Jdem k někomu na návštěvu. Dívám se kolem
dokola a je nám dobře. Je tam nějaký brouk. Drží se za ten chrást těma
klepetama a houpá se. Jdeme dál. Šli jsme tam a je to dobrý. Vzpomínám na
toho brouka, měl klepeta jako rak. Vzpomínáme na někoho a smějeme se.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Dobrý, emoce žádný.“
Čtvrtý běh
Čtvrtý běh pozůstával ze dvou událostí s následujícím průběhem:
1. událost – sebevražda ve vaně (dva průchody)
1. průchod:
„Ležím ve vaně, bílá vykachlíkovaná místnost, dělám si něco s nehtama.
Mám černé, šátkem svázané vlasy. Sedím tam a čistím si nehty. Plavou tam
bublinky z mýdla. Slyším tekoucí vodu. Vodu mám po krk, je teplá (smutný
výraz v obličeji). Bloudí mi myšlenky.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Nevím o co jde.“
3. průchod:
„On byl pistolník a já jeho milá. Zastřelili ho a já jsem zůstala sama.
Ve vaně jsem se podřezala.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Byl jsem v kině a díval jsem se na film. Pistolníka zastřelili
a jeho milá se podřezala v hotelu v prvním patře.“
3. událost – oběšení (tři průchody)
Jednalo se o nejdůležitější událost tohoto běhu, která však
v porovnání s běhy předcházejícími již neměla tak silný náboj.
1. průchod:
„Dívám se na ně, jsem pozorovatel, veselý nejsem. Někam odjíždějí, já tam
zůstávám. Pociťuji smutek. Měl jsem ji rád, mám na něj zlost, že mi ji přebral.
Žárlivost, zklamání. Zůstal jsem sám, jdu na dvůr. To veselí je už ode mě pryč.
Půjdu poklízet. Je mi divně. Tíha na prsou a smutek (zívání). Sebelítost,
nezájem op celé okolí. Nemůžu jít dál. Nevnímám okolí. Cítím tlak na prsou,
pláču. Jak mi to mohla udělat. Jsem jenom pacholek na statku u sedláka. Ona si
bere sedlákova syna, dala mu přednost přede mnou. Hučí mi v hlavě – tupý
smutek. Beru do ruky vidle a mám chuť si něco udělat. Přemýšlím, jak odejít
ze světa. Co udělat. Všichni jsou pryč a já jsem tam sám. Pořád to
probírám, jak se to mohlo stát? Jestli někam skočím. Jdu za kravama. Stále
přemýšlím, jak to udělat. Nejlepší by bylo něco vypít a nebýt. Trápím se.
Mám chuť jít a skočit ze skály. Skončit to hned. Beru si provaz. Je ráno,
házím ho přes haluz. Skončil jsem to. Dívám se na to shora. Je tu světlo, teplo,
nad ničím nepřemýšlím.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Z nešťastné lásky jsem se oběsil.“
3. průchod:
„Nastrojený vůz, obílené baráky. Jdu do lesa a tam se skántrým.“
Hodnocení průchodu preclearem:
„Vyprávím nějaký příběh, jehož nejsem účastníkem.“
Shrnutí
Pro demonstraci jsem zvolil tuto kasuistiku. Jedná se totiž o typickou ukázku
průběhu sezení hlubinné abreaktivní psychoterapie. Je zde vidět pozitivní průběh,
kde je jasně patrný vývoj událostí, od původně nezřetelného obsahu, přes jeho
gradaci až po jeho odeznění. Obdobně je jasně patrná řešená somatika, která se
táhne všemi událostmi. Mimo to se zde ukazují i nebezpečí, se kterými se
můžeme při terapii setkat. Jedná se zejména o dřívější počátek nebo
opomenutí dalších běhů, ve kterých se ukrývala spousta dalších traumatizujících
událostí.
Na uvedené kasuistice jsou patrné některé markanty popisované v teoretické
části.
- Všechny události z „tohoto“ života preclear později potvrdil jako
pravdivé, a to i přes to, že si některé z nich již před auditem
nepamatoval. Včetně poslední události, ve které došlo ke splynutí původní,
traumatizující, reinkarnační události se skutečnou událostí z doby, kdy bylo
preclearovi 19 let.
- Všechny procházené události mají společného činitele – bolest. Bolest kolena,
která byla původně auditována a která se v průběhu auditu vytratila
a přešla v bolest žaludku.
- V jednotlivých průchodech událostí si preclear vybavuje další podrobnosti
z procházené události.
- S počtem průchodů jednotlivou událostí se mění postoj precleara k této
události s tendencí ji zlehčovat.
- Prožívaná událost se odzrcadluje na momentálním chování precleara.
Bezprostředně po ukončení auditu preclear subjektivně pociťoval vymizení
bolestí žaludku. Tyto bolesti společně s bolestmi kolena se u něj do
současné doby opětovně neobjevily. Od ukončení terapie s preclearem uplynul
již více než rok. Na návrat byť sebemenších příznaků si nestěžuje.
Pochopitelně po tak krátké době nemůžeme hovořit o trvalém vymizení
příznaků a celkovém vyléčení. U člověka, který trpěl dvakrát ročně
značnými bolestmi, byl nucen držet dietu, konzumovat spoustu léků a dodržovat
přísnou životosprávu, lze však tento výsledek v každém případě považovat za
úspěch. Preclear sám byl s výsledkem terapie spokojen a obdobným způsobem
jsme spolu řešili ještě problémy se sluchem a stavy úzkosti. Vzhledem
k tomu, že se nejedná o ojedinělý případ, lze z něj udělat závěr,
že tato metoda je vhodná pro léčení psychosomatických obtíží.
Obdobný průběh i výsledky má i auditování psychických obtíží. Toto
by bylo možno opět doložit dalšími kasuistikami, což by však již bylo nad rámec
této práce. Ze své vlastní skromné praxe mohu hovořit o zkušenostech při
auditování psychosomatických problémů jako jsou fantomové bolesti po amputaci nohy,
vleklá vředová choroba duodenu, alergie, bolesti hlavy, blíže somaticky
nespecifikované bolesti břicha. Z psychických problémů pak deprese – nechuť
k životu, pocit viny, pocit zatracení, strach, nelásku k sobě i své
rodině, trému. Stejně tak se mi v praxi podařilo ověřit teorii v oblasti
působení drog a psychofarmak na lidskou psychiku.
Převzato ze závěrečné práce kolegy, který si nepřeje být jmenován
na Pražské psychopterapeutické fakultě
(září 1998)
© 1999 Spirituální stránky Jana Havelky,
aktualizováno 21.01.2002