Zpráva z Findhornu

Dopis kamaráda, který viděl na vlastní oči zemědělskou farmu, fungující na principech „chanellingu s přírodou“.

Jablonec 16. 7. 1998  

Milý Honzo,

      chci se s Tebou podělit o moje pocity ze zážitkového týdne ve Findhornu. Nejdříve je dobré si otevřít atlas a nalézt si Skotsko a v jeho severní části pak malé přímořské městečko Findhorn. Jeho jméno souvisí s nalezeným rohem.
      Nikdy dříve jsem ve Skotsku nebyl a tak mě překvapila jeho krajina. Spousta holých kopců s chudými kamennými vesničkami. Zdálo se mi, že Skotové jsou oproti Angličanům fyziognomicky jiní – šlachovitější. Na mnoha místech tam neroste ani tráva, takže kromě pastevectví jim toho země příliš neposkytuje. A přesto všechno vznikl v této oblasti prosperující spolek ukázkového zemědělství.
      Jak je to možné? To zajímá i mnohé seriózní vědce. Podle mě je to proto, že za ústřední pracovní prostředek nebyl vzat pazourek či autobus, ale pozitivizmus a spolupráce s Přírodou.
      Příběh začal snad před 25 až 30 lety. Tehdy se stalo jednomu řediteli hotelu, že byl pro své léčitelské schopnosti zbaven funkce. V důsledku to znamenalo, že se on a jeho rodina z vyšší společenské třídy dostali na dno sociální sítě (a ta byla tehdy neporovnatelně horší, než je u nás). Nakonec skončil se svojí ženou a pěti dětmi v malém karavanu, přívěsu za auto. V něm pak žili následujících sedm let – sedm lidí v jednom karavanu na základě sociální podpory.
      Jednou je napadlo, že by si snad mohli přilepšit, kdyby se jim podařilo vypěstovat nějakou zeleninu na jídlo. Vypadalo to jako hloupý nápad. Zde přeci nikdy nic nerostlo a pokud se ví tak ani nikde jinde by za těchto podmínek nic nerostlo. Zeptali se tedy samotných rostlinek, co by ke spokojenému životu ve Findhornu potřebovaly – a od těch dob se řídí jejich radami.
      Myslím, že není nutné rozvíjet tento příběh. Snad jen tolik, že po letech se z tohoto místa stala málem zahrada Evropy. A z původně vyvržených lidí se stalo jádro pro nově přicházející. Postupně z toho vznikla komunita, nyní Findhorn vypadá jako samostatné městečko, kde si každý dělá co chce, ale v jednom se shodují: respektují síly Země a její prostředníky. Neposmívají se vílám a netrhají křídla motýlům jen tak pro radost.
      Jak na to? Všelijak, ale rozhodně každý podle svého. Ve Findhornu mají pro zájemce připravený program, který už v názvu říká o co jde – Experience Week – zážitkový týden. Tedy nikoli teorie o tom, jakým být či jak to dělat – nýbrž, jak to děláme, jak to žijeme.
      Buď pozorný, uvedu jen jediný příklad z mého dne ve Findhornu:
      Po probuzení jsem se výborně a dosyta najedl toho, na co jsem měl chuť. Pak jsme se ve skupince posadili k losům, na nichž bylo napsáno, co by bylo dobré toho dne udělat. Zavřeli jsme oči a požádali Nitro, ať si vytáhneme tu práci, ve které můžeme nejlépe sloužit a rozvíjet své schopnosti. Já jsem si vytáhl práci v zahradě. Šel jsem do zahrady plít. Byly to bodláky a dalo práci je vytrhnout, trhaly se jim při tom kořeny. „Domorodec“ mi vysvětlil, že takhle se hodně nadřu a plevel přesto brzy opět vyroste z utržených kořenů. Ukázal mi jiný přístup. Ve stoje jsme zavřeli oči a požádali duchy přírody (elfy či skřítky) o spolupráci, ať uvolní kořeny plevele. Potom jsem odešli dělat něco jiného.
      Následovala rituální čajová přestávka – sloužila k uvědomění si dosažených výsledků a k přijmutí radosti z těchto výsledků. Pak znovu dvě až tři hodiny práce. Pak pestrý a chutný oběd. Po obědě práce na „uměleckém“ sebevyjádření se. Dílny, zpěv, práce, aj.
      Druhý den jsme šli vytrhat plevel a on šel opravdu snadněji a netrhal se. Inu práce kvapná – málo platná. A také proč se tak lopotit, když jsou tu elfové, kteří by nám rádi pomohli.
      Pravděpodobně se Honzo shodneme, že to už dávno víme. Ano. Je nám známo, že s dobrou myslí a otevřeností se nám bude dařit lépe. Ale já ti to nepíši proto, abych neuváženě množil Tvé poznatky – nýbrž z toho důvodu, abych Ti řekl, že to co víme, ve Findhornu praktikují. A že se lze hmatatelně přesvědčit o tom, že naslouchání Srdci a Přírodě se vyplácí.
      Dovol abych Ti popřál uskutečnění Tvých pozitiv tady a nyní. A po Findhornsku: nechť se Ti otevřou oči pro Tvé andělíčky strážné, skřítky domácí a jiné bytosti Země.

S úctou J. 

(S dodatečným, ne úplně stoprocentním souhlasem autora uvádím
jeho adresu – kdyby si s ním chtěl někdo o Findhornu popovídat):

Jiří Štágl
U nemocnice 2317
470 06 Česká Lípa
tel. 0425/826 938

 Zpět na obsah
  Aktualizováno  07.08.2000
 


© 2000 Spirituální stránky Jana Havelky