Zpráva z Findhornu
Dopis kamaráda, který viděl na
vlastní oči zemědělskou farmu, fungující na principech
„chanellingu s přírodou“.
Jablonec 16. 7. 1998
Milý Honzo,
chci se s Tebou
podělit o moje pocity ze zážitkového týdne ve
Findhornu. Nejdříve je dobré si otevřít atlas a nalézt
si Skotsko a v jeho severní části pak malé přímořské
městečko Findhorn. Jeho jméno souvisí s nalezeným
rohem.
Nikdy dříve jsem ve
Skotsku nebyl a tak mě překvapila jeho krajina. Spousta
holých kopců s chudými kamennými vesničkami. Zdálo
se mi, že Skotové jsou oproti Angličanům fyziognomicky jiní
– šlachovitější. Na mnoha místech tam neroste ani tráva,
takže kromě pastevectví jim toho země příliš
neposkytuje. A přesto všechno vznikl v této
oblasti prosperující spolek ukázkového zemědělství.
Jak je to možné? To zajímá
i mnohé seriózní vědce. Podle mě je to proto, že za
ústřední pracovní prostředek nebyl vzat pazourek či
autobus, ale pozitivizmus a spolupráce s Přírodou.
Příběh začal snad před
25 až 30 lety. Tehdy se stalo jednomu řediteli hotelu, že
byl pro své léčitelské schopnosti zbaven funkce. V důsledku
to znamenalo, že se on a jeho rodina z vyšší
společenské třídy dostali na dno sociální sítě (a ta
byla tehdy neporovnatelně horší, než je u nás).
Nakonec skončil se svojí ženou a pěti dětmi v malém
karavanu, přívěsu za auto. V něm pak žili následujících
sedm let – sedm lidí v jednom karavanu na základě
sociální podpory.
Jednou je napadlo, že by
si snad mohli přilepšit, kdyby se jim podařilo vypěstovat
nějakou zeleninu na jídlo. Vypadalo to jako hloupý nápad.
Zde přeci nikdy nic nerostlo a pokud se ví tak ani
nikde jinde by za těchto podmínek nic nerostlo. Zeptali se
tedy samotných rostlinek, co by ke spokojenému životu ve
Findhornu potřebovaly – a od těch dob se řídí jejich
radami.
Myslím, že není nutné
rozvíjet tento příběh. Snad jen tolik, že po letech se z tohoto
místa stala málem zahrada Evropy. A z původně
vyvržených lidí se stalo jádro pro nově přicházející.
Postupně z toho vznikla komunita, nyní Findhorn vypadá
jako samostatné městečko, kde si každý dělá co chce,
ale v jednom se shodují: respektují síly Země a její
prostředníky. Neposmívají se vílám a netrhají křídla
motýlům jen tak pro radost.
Jak na to? Všelijak, ale
rozhodně každý podle svého. Ve Findhornu mají pro zájemce
připravený program, který už v názvu říká o co
jde – Experience Week – zážitkový týden. Tedy nikoli
teorie o tom, jakým být či jak to dělat – nýbrž,
jak to děláme, jak to žijeme.
Buď pozorný, uvedu jen
jediný příklad z mého dne ve Findhornu:
Po probuzení jsem se výborně
a dosyta najedl toho, na co jsem měl chuť. Pak jsme se
ve skupince posadili k losům, na nichž bylo napsáno,
co by bylo dobré toho dne udělat. Zavřeli jsme oči a požádali
Nitro, ať si vytáhneme tu práci, ve které můžeme nejlépe
sloužit a rozvíjet své schopnosti. Já jsem si vytáhl
práci v zahradě. Šel jsem do zahrady plít. Byly to
bodláky a dalo práci je vytrhnout, trhaly se jim při
tom kořeny. „Domorodec“ mi vysvětlil, že takhle se hodně
nadřu a plevel přesto brzy opět vyroste z utržených
kořenů. Ukázal mi jiný přístup. Ve stoje jsme zavřeli oči
a požádali duchy přírody (elfy či skřítky) o spolupráci,
ať uvolní kořeny plevele. Potom jsem odešli dělat něco
jiného.
Následovala rituální čajová
přestávka – sloužila k uvědomění si dosažených
výsledků a k přijmutí radosti z těchto výsledků.
Pak znovu dvě až tři hodiny práce. Pak pestrý a chutný
oběd. Po obědě práce na „uměleckém“ sebevyjádření
se. Dílny, zpěv, práce, aj.
Druhý den jsme šli
vytrhat plevel a on šel opravdu snadněji a netrhal
se. Inu práce kvapná – málo platná. A také proč
se tak lopotit, když jsou tu elfové, kteří by nám rádi
pomohli.
Pravděpodobně se Honzo
shodneme, že to už dávno víme. Ano. Je nám známo, že s dobrou
myslí a otevřeností se nám bude dařit lépe. Ale já
ti to nepíši proto, abych neuváženě množil Tvé poznatky
– nýbrž z toho důvodu, abych Ti řekl, že to co víme,
ve Findhornu praktikují. A že se lze hmatatelně přesvědčit
o tom, že naslouchání Srdci a Přírodě se vyplácí.
Dovol abych Ti popřál
uskutečnění Tvých pozitiv tady a nyní. A po
Findhornsku: nechť se Ti otevřou oči pro Tvé andělíčky
strážné, skřítky domácí a jiné bytosti Země.
S úctou J.
(S dodatečným, ne úplně stoprocentním
souhlasem autora uvádím
jeho adresu – kdyby si s ním chtěl někdo o Findhornu
popovídat):
Jiří Štágl
U nemocnice 2317
470 06 Česká Lípa
tel. 0425/826 938
Aktualizováno 07.08.2000
|