21. meditace – pobratim 

Tři předcházející meditace byly velmi náročné a zcela ezoterické. Obsahovaly některé skutečnosti božského světa, jež není možné veřejně uvádět, rovněž i některé zkoušky. Má 21. meditace mě opět překvapila, jako všechny před tím. Nejprve nečekanou zkouškou, jež je tajná, abych nenapovídal ostatním, co je může potkat… Když jsem ji splnil, karta se obrátila.

Po dlouhé době jsem opět v meditaci prožíval úchvatný pocit božského ponoru 50 procent. Kristus mi pak splnil prosbu vstupovat i přes den naplno do své 4,8ky, což je o 0,2 dimenze víc než před tím. Ozvala se mi a ukazovala, jak si budeme dobře rozumět a spolupracovat. Meditaci proto nazvala pobratim. Toto slovo jsem zapomněl už před 28 lety, v ruštině znamená sbratření.

Uvedla se těmito slovy:

„Jen se moc neraduj, já s tebou také občas trochu zamelu. Nejvíc tím, jak se chováš k druhým, žena nechce nic jiné slyšet než chválu a té ji dáváš málo. Ona by z ní žila. Moc sekerničíš, to lidi bolí a nemotivuje. Vlídně s nimi promluvit a duševně na ně zapůsobit je daleko lepší. Buď příjemný ke všem lidem. To je vše, zbytek si vezmu Já na starost. Prostě tě uvedu do božského světa pětky. Tam jsou na vás ještě vyšší nároky. Ano, i ta dvouměsíční doba bez hlubokých ponorů byla zkouškou věrnosti. „ Čeká mě prý i konec jedení masa, postupně budu odbourávat druhy, drůbež a ryby nakonec.

Druhý den jsem cítil silnou únavu, nová síla mě dosti napomínala, když jsem se dopustil nečistoty. Bylo jich však podstatně méně než dříve. Ještě mě čeká hodně práce. I v mé meditaci jasně zaznělo, že nemohu říkat božskému, co ego v Jeho světě ohromuje, aby to odstranil.

Druhý den jsem pochopil několik skutečností:

Nade vše máme náš svět sladké nevědomosti, i když se rádi pyšníme názory o bohu a světě. V mých knihách je pro ego Bůh na bezpečném místě. Mohu se pyšnit Jeho slovy a současně jsou mimo mne, neprožívám je. I já se bojím Jeho světa. Nechci jen tak lehce vejít Tam, kde je téměř dokonalost a kde to, co známe i neznáme, je pochopeno v hlubokých souvislostech.

Jak silně jsme závislí na svých jistotách! Vlastně se bojíme všeho jiného. Uklidňovalo mě hlavně poznání, že věčný život je pro postupné poznávání božského. Vždyť jdu zatím jen do 4,8 mé dimenze, jen o jedno patro blíže k Bohu. Zdaleka neznám vše z božského života, vždy mi ukazují jen to, co sami chtějí. Například jsme nikdy neviděli, jak nás vnímají a vytvářejí osud. Nejvíce známe božský stav klidného vědomí, jež je zaměřeno na poslech meditační hudby a vytváří si příslušné božské vize. Je jisté, že božské si s naším strachem poradí, jako se všemi problémy ve Stvoření, od toho tu jsou.

V okamžiku smrti je možný mystický postup, protože končí vše staré známé a nabízí se možnost nového, silného. Každý si uvědomuje, že neví co bude, ale staré určitě ne.

U Boha je vše jinak než u nás, hlavně rychlejší, silnější, dokonalejší. Děje, jejich symboly a svět vzniklých pocitů jsou na téže úrovni vnímání. Nic zde není pevného, jako naše tělo, lineární čas či známé okolí. Jen archetypy, Zákony a božské vědomí. Vnitřek vědomí je i vnějším světem. I pro Něj jsou nepochopené věci o jejichž existenci my ani nevíme. Zde je naprosto jiný životní styl a každá dimenze ho má jinak:

5. dimenze prožívá jen kousky dějů na které se zaměří, zato velmi živě. Vnímá bezprostřední krásu a je nám ještě pochopitelná.

6. dimenze se už umí protáhnout časem, současně může ovlivňovat naši minulost, budoucnost a přítomnost. Je silová, hrdá na své schopnosti osudovosti. Nemá už pevný tvar, dělá si s ním co chce. Není už tolik v dějovosti, je nad ním a pozoruje ho ze všech možných pohledů. Ta už se těžko chápe, je nám hodně vzdálená, Její prožitek vyvolává ohromení a psychickou nestabilitu. Je pro nás náročné pochopit, že jsme přítomni v každém okamžiku svého vývoje. Naše minulost a budoucnost je stále aktuální, stále jsme všude!

7. dimenze je vším současně. Nirvána žije ve věčném Teď. Čas v ní přechází do prostoru a ten zas do Zákonů vesmíru a dalších archetypů. Pro nás je zcela nepochopitelná. Hraje si s archetypy archetypů a tak ovlivňuje Stvořené.

„Počkej co ti řeknu, ozval se pak Duch Svatý, zbytečně se nás bojíte. Nemluvíte s Námi tak často, jak by to mohlo být. Na co se to chceš zeptat, na tu meditaci? Hodně ti dala a hodně vzala, hlavně tvé iluze o tom, jaké je to v božském světě vše prosté, jen samý klid. Zde ale klid není, zde se pracuje a to někdy tvrdě a to také zakusíš. Co se týče té druhé části, nemám připomínek, sice to není o mnoho, ale kousek práce se udělal, teď tě bude ovlivňovat síla o trochu vyšší než dřív, tak se snaž.” Pak pochválil duchovní práci šéfinspektora Miloše.

Kristus mi řekl: „Mám tě rád. Každý člověk je nezastupitelným tónem v orchestru Absolutního Boha. Proč se Nás tak bojíte, vždyť jsme Čistá Radost i Láska? Máme sice úplně jiný životní styl než vy, ale to přece nevadí, musí to tak být. Jsme bránou k Absolutnímu Bohu. Nedržte se tak svých lidských zvyků.”

Proč jsme se dříve tolik nebáli? „Jen jste si s meditacemi hráli, stále jste nevěřili že jsou Skutečností, ale teď už ano.”

Jak se zbavíme strachu z Vás? „Jen si zvykejte, poznávejte Naše světy a postupně se otužíte. Není se čeho bát, jen vaše ego se dostane tam, kam patří, do podřízeného postavení.”

Roman Palka
8. 2. 2000