Odevzdání se

Vnitřně si již uvědomuje nutnost smíření se světem, s Absolutnem. Pochopil, že měl nesmyslný strach z toho, že navždy ztratí kontrolu nad sebou. Jde o to se nebát se nebát, pustit se ega a spočinout zcela a bez pochybností v Bohu. Ví, že by byl v božském světě dokonale chráněn, ale přesto má ego strach, nevěří Mu stoprocentně. Destabilitu a strach nejlépe omezuje, když nechá procesu volný průběh, aby se vše samo urovnalo.

V dalších stupních mystické svatby v extázích, daleko silnějších než dříve, již plně prociťuje Věčnost božského Bytí. V ponorech do božského i mimo meditaci zažívá expanzi vědomí mimo tělo a prolínání se s okolím. Postupně poznává celý ezoterický význam Stvoření.

Před hlavní částí etapy odevzdání je několikaměsíční kapitola, v které jsou ponory mimo meditaci sníženy a zasvěcenec se vnitřně připravuje na přijetí nového a nepochopitelného božského světa. Je pro něj obtížnější stále vnímat božské a nerozvíjet zvyky ega a jeho myšlení. Kapitola má výhodu v menší únavě i destabilitě a je i zkouškou vztahu k mystice. Poprvé se mu daří nalézt dostatek vůle požádat nadvědomí o samostatné jednání v určité záležitosti či vztahu a tak se ujišťuje, že jedná skutečně kvalitněji a dává Mu pak ještě větší prostor.

Stále více si uvědomuje, že nelze prostudovat všechny psychologické a duchovní souvislosti, myšlení má své meze. Je možné pouze odevzdaně umožnit božskému, aby vnímalo, chápalo a jednalo tehdy, kdy je to vhodné, a běžné myšlení do toho nezasahovalo ani snahou si vypomáhat informacemi nadvědomí, ani destabilitou. Nemá si vytvářet zbytečné plány ani hodnocení.

Ego postupně vyklízí pozice, ale nechce uvolnit prostor pro rozhodování božské síle. V bolestivých meditačních terapiích prochází zesíleným strachem z božského světa archetypů, který nechce přijmout. Aby ho transformoval, musí ho prožít jako jediný a věčný pocit. Hrůza z definitivního a neodvratného konce známého, kde si ego rozhodovalo ve svém malém, ale jistém světě, je nepopsatelná. Zejména spodní část vědomí, která je duchovně málo aktivní, se velmi bojí a brání se. Ego by se raději kamkoliv schovalo. Musí se prosvětlit božským, rozhýbat a operovat v meditacích. Poznává, že v bolestivé cestě k Absolutnu je také význam Stvoření. Je to výchovný trenažér.

Učí se používat psychoterapeutické vizualizační techniky i během dne a stále klidně vnímat božské. Nadvědomí ho trestá i za křeč v jednání. Stále musí vnímat Přítomnost božského a být otevřen náhlým průnikům instrukcí Jeho vědomí. Naštěstí dobře ví, že dokonale hlídá jeho duševní zdraví a o vše se postará.

Musí odložit vše staré a nezralé, dětinské. To, co dříve poznával verbálně, teď má provést vnitřně. Oprostit se od zkušenosti, hloubání a paměti, to jsou pouze lidské přístupy. Přestat povrchně hodnotit a odsuzovat, jen vnímat souvislosti z božského pohledu. Nedostává také na otázky téměř žádné odpovědi. Jen sleduje co mu nadvědomí pošle. Vnímá současně své vědomí i nadvědomí, chápe je již jako svou součást, ale spodní stále nechce podléhat Hornímu. Dlouho trvá a bolí to, než dojde při snaze obou k zásadním změnám.

Odevzdává vládu nad osobností nadvědomí a učí se vnímat vedení pocity. Je to vlastně mystická smrt ega a vzkříšení z mrtvých. Pokud se to na chvíli povede, prožije vyšší harmonii a nepřítomnost strachu a destability. Opakováním se zkušenost upevňuje, přepojování přichází častěji a zcela spontánně. Myšlení si zvyká na svět boha i na své podřízené postavení.

Zvýšenou destabilitou je provázen počátek pronikání šesté dimenze do meditací i denního vědomí. Její nadosobní styl se podstatně liší od páté, na kterou je již zvyklý. Zažívá opět bolestivé energetické transformační procesy. Je překvapen výskytem psychokinetických jevů.

V božském vědomí poznává svět archetypů, jeho zákonitosti a proměny a neverbálně si uvědomuje mnohé souvislosti života. Když vstupuje do božského nastálo, má zpočátku problémy s orientací a úplným pochopením toho, co se v Něm děje. Na své nové schopnosti si musí dávat pozor, aby v ukvapení neudělal chybu, protože může zasahovat do osudu sobě i jiným.

Postupně se stále více ponořuje do páté až sedmé dimenze a prociťuje Jejich rozdíly. Jeho vědomí je tak protaženo podstatnou částí vnitřní hierarchie. Nějakou dobu trvá, než si zasvěcenec zvykne na několik současně pracujících božských sil ve vědomí.

Roman Palka
Duben 2000