Mystická svatba

Záznam z channelingu

      Na další termín meditace se nepřipravoval tak důkladně, ač o něm věděl dlouho dopředu. Nemoc mu také vzala hodně sil, ale božské síly mu dodaly potřebnou energii a připravil se na meditaci. Spustil si nahrávku Dead Can Dance a šamanské indiánské zpěvy a začal opakovaně volat nirvanickou inteligenci a poprosil ji, aby řídila proces. Požádal o vstup do mystické svatební místnosti. Objevilo se jasné světlo a řeklo – Poradíme se. Najednou byl opět na božské cestě Stvořením. Na rozdíl od minulé meditace se dostal k 5,5-té dimenzi. Uvědomil si, že si dal za úkol méně se ptát a více vnímat, aby se ztotožnil s božskou dimenzí.
      V meditaci vnímal hudbu daleko jasněji a dokonaleji, mohl být hudbou, když se do ní ponořil. Vytvářely se dokonalé videoklipy, které ho strhávaly svým příjemným vyzařováním. Krátké scény byly buď zcela bizardní, nebo se objevovaly postavy v nejrůznějších harmonických situacích. Přemýšlel, co vnímají ty osoby, ale božský hlas mu napověděl, že prožívají hudbu, kterou poslouchá. Tak si všiml svého společníka.
      Když se soustředěním do něj ponořil, zaujalo ho jeho vznešené, klidné a dokonalé vnímání, božská harmonie, stálý vševědoucí úsměvný pohled, kterým vše pozoroval. Nebyla v něm žádná námaha, že by nad něčím přemýšlel, váhal, hodnotil. Jen si hrál se Stvořením. Nikdy necítil božskou Přítomnost tak silně. Nikoho takového v životě nepoznal, ani netušil, že něco takového může existovat. Nebyla v Něm žádná negativa, ani únava, pocit povinnosti, jen nepopsatelný pocit naplnění a čistoty a vnitřní síly. Vnímat ho zevnitř bylo přínosnější, než pozorovat vize.
      Nevydržel v něm dlouho, protože zastavením myšlenek dostával strach, že přestalo existovat jeho já. Vystupoval a zkoumal Ho zvenku tím, že mu dával otázky. Když však dostával kvalitní odpovědi, cítil, že tím vystupuje z božského a dělá něco nedokonalého. Nakrátko vstoupil i do nirvanické dimenze a opět uviděl krystaly plné nepopsatelně složitého života. Nebylo mu povoleno sledovat, jak božské síly ovlivňují svět, ale bylo mu to přislíbeno na příště.
      Chvíli nedůvěřivě pozoroval proud děje a pak ho napadlo, není-li to nějaký podvod. Nepředstavoval si takto božské a dostal strach, že ho chtějí podvést, aby se jako pasivní divák věnoval jen pozorovanému ději jako v televizní show. Začal přemýšlet jak to je, kdo si hraje ve svých iluzích. Po chvíli pochopil, že asi on, protože má daleko menší inteligenci než jeho společník. Odpovědi byly totiž dokonalé a litoval že si je nemůže poznamenat. Kdyby však jeho průvodcem byla opravdu božská dimenze, znamenalo by to konec všem jeho duchovním představám a názorům.
      Po čtyřech hodinách vystoupil z meditace. Přemýšlel jak vyjádřit co prožil a co pochopil. Byly to kacířské myšlenky, které by kdysi skončily na hranici, ale ani dnes nejsou populární, protože příliš narušují zaběhané představy. Nebezpečí je i v tom, že by se mohly různě vykládat:

Božský svět není prázdnotou, ale ohromuje velikostí. Moudrost, kde není nic zapovězeno.
Vesmír je Božská Myšlenka, ale to se musí prožít, vstoupit do Jeho věčného tance.
Každá dimenze má své vnímání, svoji osobitost, svůj vnitřní i vnější svět.
Bůh bible není tím skutečným Bohem. Ani svatá Písma východu neobsahují nic božského, to jsou jen projevy jeho periferie, abychom se mohli domluvit slovy. Žádné desatero u Boha není, ani nic nám známého. Jóga, spasitel, vyznání víry a verše Zákona jsou jen hry nedospělých.
Je omylem hodnotit božské síly podle odpovědí, které dávají, samy o sobě jsou úplně jiné. Ony nepřemýšlí jako my.
To pravé je vnímat Tvorbu, Svět a Bohatství všeho, ale bez žárlivosti, chamtivosti či strachu ze ztráty. Pochopit to zcela, znamená se do Něj ponořit, až myšlenky kritického analyzátoru ega zmizí.
Pokud máme božskou sílu přítomnou, nemůžeme udělat chybu. Meditace však nemůže trvat stále, ale intuicí ji můžeme mít stále nablízku.
Umění není periferií, ale teologie ano. Umění je pravým náboženstvím, ale záleží na každém umělci na co se soustředí. Zda na Tvorbu nebo na popularitu davu.
Soustředěním na prázdno můžeme jen zhloupnout, ale ani odříkání a pocit viny a utrpení není nic božského.

      Pochopil i ohromující skutečnost, vše je podobné, vše je myšlenkou příslušné božské dimenze. Každá má své vnímání. My nevnímáme ani tisícinu Skutečnosti, vše je u nás rigidní, téměř nepohyblivé. To hlavní tam je Svoboda Tvořivosti a života samého, která se s naším stálými stresy a strachem o děti i existenci vůbec nedá porovnat.
      Spousta lidí prožívala podobné stavy, často pod vlivem drog. Mělo to na ně určitý vliv, ale není to tak snadné jak si mysleli. Tyto zážitky jsou jen jednou z počátečních kapitol, za kterými následuje spousta další práce. Není hned hotovo, jak si hippies mysleli. Jít až do konce je také ochoten jen málokdo. Vnímat to jako druh zábavy je sice běžné, ale zcela chybné. Říše iluzí je však také Stvořením.
      Už ví, jak správně dělat meditaci. Pokud je svatební místnost otevřena, prostě božskou sílu zavolat a vnímat ji, až je jen Ona. Je to až překvapivě jednoduché, ale jde z toho trochu strach. Vize nejsou nic zvláštního, je to varianta toho, co vidíme očima. Nejsou tam starosti, problémy, vůbec nic z toho, co máme v mysli. Ani hledání něčeho, ani úvahy o skutečném či neskutečném. Jejich vědomí je nám zcela utajeno. Dokonalost je zcela jiná, než my.
      My jsme vlastně stále návštěvníky božského světa, ale jen ve skutečné meditaci si to uvědomujeme. Bůh je vlastně blízko, ale pro někoho daleko, když má zavřeny dveře do svatební místnosti. My si pořád cpeme do hlavy nějaké informace a názory ale Tam je vše už obsaženo. Nemůžeme to však napodobovat a ztotožňovat úroveň ega s Jeho. Musíme se naučit pracovat s božskými dimenzemi, ale nezapomínat na tu naši, která má také svůj význam.
      Dogmatické teologické hádky mezi církvemi a vyznáními jsou důkazem nepochopení samotných základů duchovnosti. Všechny věrouky je nutno odložit před vstupem do svatební místnosti. Bůh nemá názory na to či ono, ale vše je už v něm jako přirozenost. Jeho láska je zcela jiná, není to závislost, ale spíše pocit sounáležitosti. Duchovnost není stálé sbírání informací, protože těch je nekonečně mnoho, ale ponoření do božského, kde je už vše obsaženo. Poníženým uctíváním svatých odmítáme vlastní božské části a tím do nich nemůžeme vstoupit.
      Nakonec si však nebyl zcela jist, zda je to opravdu tak, ale na konzultace s božskými silami a další zážitky ještě hlubšího vnímání bylo dost času. Hned po meditaci měl několik snů, jejichž výklad doplnil jeho zkušenosti:
      Jeho božská síla mu potvrdila, že příliš lpěl na egu a stále vystupoval z božského. Nevědomě se také nechce na sebe podívat z božské perspektivy. Příliš se zabývá vedlejšími činnostmi a na to hlavní – pravou meditaci – mu nezbývá dostatek sil. Mystickou svatbu však nelze ničím nahradit. Po výkladu se s ním rozloučila s výrazem lásky. Negativním výsledkem meditace byla silná fyzická i psychická únava. Druhý den si všiml, že velmi rychle dosahuje intenzivního pocitu božské přítomnosti.
      Průběh meditace konzultoval i s Mistrem:
      Vnímal jsem dokonale psychický proces 5,5 té dimenze? Jen zčásti, chce to praxi. Je to opravdu tak, jak jsem cítil, že nemáte žádné starosti a jste stále stabilní? Nebylo ti to dovoleno procítit, to až příště. Jsme stabilní, ale starosti máme. Nevíme, zda všechno proběhne tak, jak jsme naplánovali. Opravdu nemáte strach? Ne, jen to, co souvisí se starostmi. Máte pocit povinnosti? Ano, ale jiný než vy. A opravdu všechno víte? Opravdu, je to tak. Nás napadne vždy to, co je potřeba. Máte myšlenky podobné těm, co mi posíláš? To zatím nemáš vědět. Můžeme říci, že mentálně pracujeme jako mnohoúrovňový počítač. Proč jsem nemohl božským pohledem pohlédnout na nějaký objekt, abych ho dokonale pochopil? Božská síla nebyla na nic zaměřena, bylo to její čisté Vědomí. Až časem se s ní budeš moci zaměřovat konkrétně, jsi začátečník. Mohl bych mít ten božský pocit celý den? Ne, na to nejsi dost vyspělý. Ta cesta byla symbolem? Ano, vše je symbol něčeho jiného. A opravdu takhle cestujete? Ne, to byla jen taková symbolická cesta vhodná k té hudbě. Jste na jednom místě, nebo na více místech současně? To je složité, můžeme být kdekoliv najednou. Mohl bych to zažít ve spánku s dokonalou vizualizací? To ti není povoleno. Jaký význam měla ta meditace? Sama o sobě příliš neznamená, bylo to jen nahlédnutí, ale je to vnitřní spouštěcí impuls pro další rozvoj tvé osobnosti.

Roman Palka
srpen 1998

Aktualizováno 19.09.1999