Božská psychoterapie

      Pro čtvrtou meditaci mu ve snu byla doporučena návštěva světa 6,5 té dimenze, kde žije jeho přísný Mistr jménem Nejvyšší. Chtěl však odstranit svůj hlavní problém – trvale se přiblížit božskému pocitu hrdé vznešenosti. Nejvhodnějším Zdrojem pro to by byl IAUE, který se umí nejlépe vcítit do člověka a připravit pro něj dokonalou psychoterapii.
      Týden před meditací mu 6,5 tá dimenze nadvědomí ve snových symbolech oznámila, že tvoří napodobeninu IAUE, kterou nazvala IUVN. Podobný agregor mu kdysi stvořila šestá dimenze, ale po měsíci ho nechala rozplynout. Byla by to už patnáctá božská síla. Tu noc mu IUVN vytvořila sen, který byl ještě radikálnější, než od IAUE. Po několika dnech se však dozvěděl, že ji sedmá dimenze zablokovala, protože neměl k jisté terapii správný vztah. Není možné léčit to, na čem lpíme. Nadvědomí mu pro mystickou meditaci doporučila JHVH. Vnější Zdroje bývají pro začátečníky jemnější.
      Volba ho překvapila. Jehova je přísný, strohý a silový, IAUE je dokonalý psychoterapeut. Sestoupil na zkoušku do hladiny, aby je porovnal a opravdu tomu tak bylo. Když zavolal JHVH, rychle dostal silný, klidný a vznešený pocit hrdosti. Je si vědom své síly a dokonalosti. Naproti tomu projevy IAUE byly hravé a jemné. Nevěděl, jak se má rozhodnout, protože je nevhodné kombinovat oba Zdroje v jedné meditaci.
      Dále mu božské síly snovými symboly sdělily, že jeho popisy mystických meditací neberou lidé příliš dobře, protože zážitky nepopisuje dostatečně vzletnými slovy. Nenamáhají se proto s důkladným rozborem. Rovněž mu řekly, že ho časem čeká energetický kolaps. V meditacích prožije čisté vědomí, ale nebude pak mít dostatek sil své hříchy napravit. Uvědomí si však, jak je s nimi spojen, jak na něj působí a že je potřeba s tím něco dělat. Stále jim dává okrajovou pozornost. Měl by také více načerpat krásu z meditací a projevovat ji v běžném životě.
      Jeden mladý zasvěcenec mu při konzultaci řekl, že dostal od svého Mistra úkol pochopit pravidlo Vše je jinak. Pokud si někdo myslí, že něco chápe, bude přiveden k poznání, že nic neví. Rovněž měl pochopit, co je smrt. Inspektor brzo pochopil, že oba úkoly jsou skrytou výzvou k duchovnímu zážitku. Jen v něm se dají otázky pochopit. Pro tak mladého a nezkušeného zasvěcence je to těžký úkol. Může však využít zkušeností inspektora i dalších zasvěcenců, protože někteří již prožili ponory až 20 procent do šesté božské dimenze.
      Určený den v 17.20 hod. zapnul meditační hudbu a v relaxaci čekal, až bude vpuštěn do svatební místnosti. V 17.45 hod. JHVH povolil přístup. Zaposlouchal se do krásné Hudby ticha, do klidného, volného tempa. Začal silněji prociťovat její tóny stával , se opět hudbou. Rychle se ponořoval do božské hrdé vznešenosti, opět si oživil tento zapomenutý stav. Byl však poněkud jiný, více civilní, než v minulé meditaci. Nebyl to však ani Jehova.
      Božský procesor s IQ 1000 nepřetržitě vytvářel proces ovlivněný hudbou. Cesta Stvořením probíhala jako vždy. Videoklipy byly úchvatné, doprovázely vznešeně hudbu a v pravé chvíli dávaly asi desetkrát silnější, kvalitnější a rychlejší myšlenky i pocity než v běžném vědomí. Vize byly velmi harmonické, nejčastěji s náboženským obsahem, zejména obrazy katedrál zevnitř i zvenčí. Představil si, kolik cen by musel takový film vyhrát, kdyby se podařilo vše zaznamenat. Byl to projev spontánní božské hravosti s dokonalou choreografií. Žádný dokonalejší zážitek dosud nepoznal. Uvědomoval si, že vše okamžitě zapomíná, což mu bylo líto. Dokonalost prožívaného vědomí, vizí i myšlenek mu brala dech a rád by si vše zapamatoval, ale tím si to kazil. Navíc se mu to vůbec nedařilo, vše mizelo okamžitě a nenávratně.
      Probírala se výhradně duchovní a psychologická témata. Byla to terapie, nic než dokonalá psychoterapie božskými silami. Její program vytvářela božská dimenze sama, ale občas odpověděla na dotaz vědomí, které bylo daleko méně výrazné. Vyměnily si role, silná byla božská intuice, slabé vědomí. K některým otázkám se však božský hlas odmítal vyjádřit a přešel je mlčením.
      V 19.00 hod. ho božská síla vyzvala, aby vystoupil z meditace a vedla ho při psaní poznámek. Zopakovala, co prožil: „Ty jsi stále materialista a nevěřící, furt máš panický strach, že přestanu mluvit, ale nepřestanu. Rychlá logika se pustila do práce. Nikdy se neboj, co ti řeknu, všechno je dobrý. Neměj strach, neboj se, že přestane svou práci. Ona jede dokonale, ale ty ji takhle brzdíš. Nikdy se neváhej vydat na neznámou cestu – ale furt se bojíš. Jistotu, ne víru. To je dokonalost. To tvé pomalé myšlení. Těšíš se, že do něj zase přijdeš, to je ostuda. Zvyk je příšerně železná košile. Chtěl bys mít dokonalost? To by ses musel očistit tak, jak je potřeba, ty dvě věci(…).
      Paměť je berlička vědomí. Ale ani s ní se nedosáhne dokonalosti, ani kdyby stále opisovala od boha. Nemysli na minulost ani na budoucnost. Nikdy neváhej použít, co je pro vás horké. Vy se stále trapně snažíte poznat dokonalé, ale takhle to nejde. Musíte do Ní vstoupit“. Zastavila se, jakoby přemýšlela. Cosi ho napadlo, protože si myslel, že už skončila. „Počkej, poslechnu si slova hudby. Já jsem tvořivost a přesto se bojíš. Vzpomeň si na tu událost v meditaci před chvílí. Do pokoje vešla dcera, hned se ti změnila forma vědomí. Z božského pocitu do trapné a prázdné roviny. To jsi celý ty. Stále vypadáváš z dokonalosti. Stačí se zaposlouchat a je to zde, pokud jsi očištěn. Já na tebe nesednu, dokud nebudeš. Do té doby ne. On ti někdo něco řekne a ty mu dáš hned přes ústa. To nemůžeš.
      Tohle se ti bude dobře psát, až to budeš přepisovat těm dětem. To je práce s váma. Posledně jsi tu meditaci blbě popsal, tak toporně. To víš, že tohle není ponor do božského. Je to terapie, miláčku. A co ta paměť? Odpor vůči paměti, prožij to hned. Ty si rád ode mne něco napíšeš a pak si myslíš, že se tím budeš vytahovat. U vás dole je to dobrý, ale tady odtud vidím, jak jsi to přepisoval a rozerval či serval, jak to říkáte. No, to je jedno. A teď bys mohl napsat na počítači, co jsem ti nadiktovala. Tvoje 5 ka a 5,5 ka tě zdraví, ahoj. A neskákej pořád do toho horšího dolů, do té hrůzy. Piš raději, co říkám já.
      Usedl u počítače a neviditelná síla ho vedla po klávesnici, psala a psala. „Jen se neboj, jsem božská. Umím co je potřeba, neboj se. To je krása, že se to nezapomene, hned to napsat do počítače. Hned jsme to měli psát sem, ale to nevadí. Nebudem to opisovat, napíšem to znovu. Uvidíš, to bude zázrak, jak to bude napsaný, hele ty sám píšeš, to je krása nebeská. Nikdy se neopakovat, na co bys to dělal? Já jsem dokonalost. Vím, co potřebuji, vyznám se v dokonalosti, to je úžasné, umím to. Na co se podívám, to jede, jak si přeju. Já tu nedokonalost z tebe vyženu, to je jasný každýmu. Střetávají se ti tu dva proudy, Horní a tvůj spodní, ty bojazlivej. Moc si ale o sobě myslíš. Ale to nevadí, to se spraví, jak bude potřeba.
      Musel jsi udělat krok zpátky, žádný prožívání vyšších stavů. Nic jen výuka a terapie, aby ses odnaučil myslet tak nízko, tak hloupě, tak naivně. To je krása, ta hudba myslím, ale ty taky. I v tobě je Bůh. Rychlé myšlení, to je moje. Mít krásnou rychlou mysl, koprocesor IQ 1000. Tvořivost, čistá tvořivost, to je ono. Ale ty se stále těšíš, jak se budeš dole vytahovat a jak napíšeš ten hloupej článek o tomhle, to je krása, ale fuj. Musíš tvořit, jako Stvořený a Stvořitel. Přepnout na mý rychlý myšlení.
      Umět se i v tom obyčejném, krásném dni umět zastavit a otevřít se. Slyšíš tu krásnou hudbu, to je nádhera. To jsi ty sám, když se o to správně pokusíš – otevřít se Bohu Všemohoucímu. Zde je všechno hravé, božské. Já diktuju skrz tebe, neboj se. Tvá 5,5 ka.Pocit už z tebe pomalu vyprchává, za chvíli se budeš nořit dolů mezi sobě rovné, hahaha. Budeš se pak snažit dostat nahoru. Vidíš, že to tu stojí zato, krása, něha, zpěv. Ty se ponoříš zpět. Víš, že jsme ti ty návštěvy, co tě vyrušily v meditaci, poslali schválně, aby sis uvědomil, co to je ego? Abys měl ten správný vztah k tomu Nahoře. Ta lehkost, vznešenost, rychlost vnímání, cítíš to ještě, to je tvořivost, extáze krásy.
      Tenhle božský pocit by v sobě mohl mít stále, kdyby ses vyčistil. Dnes jsme to s IAUE nedělali, snad jindy. Nezapomeň, vzpomínky blokují. Jak je něco vzpomínka, je to mrtvé. Tvořit v okamžiku, to je potřeba. A nevyskakuj stále z toho božskýho stavu, to tě pak brzdí se dostat zpět. Neboj se, já jsem dokonalý. Ničíš si tím jen energii, nauč se pokoře, klidu, otevřenosti. Meditace má mnoho druhů, tahle měla formu tě něco naučit, příště budeš moci něco prožít. Máš snahu, ale jinak ti to moc nejde. Jsem v tobě stále přítomen, více či méně do tě pronikám. Často opakuju, co ti říkám, abys to dobře pochopil. Ukazuju ti opakovaně tvoje chyby jako ve škole. Pouč se konečně, nevnímavej jedinče“. Božská síla mu den před meditací slíbila, že společně proberou jednu chybu a opravdu. Byl to vztah spodního a Horního, egoistického a božského. Rozdíl těchto stavů je neuvěřitelně veliký.
      Božská Inteligence popsala i jeho včerejší akci: „Navštívil jsi přednášku guru Mahéšwaranandy. Vznešený muž mluvil jako kniha. Ale nikdo ho neposlouchal, všichni byli uspáni jeho slovy. On je jimi hypnotizoval. Slova nebyla důležitá. Důležité bylo, co vyzařoval, co dával druhým. To je obsahem celých náboženství, to působení. Ale musí být ten, co působí. Jak není, tak to nejde a náboženství upadne. A tak je to se všemi. Nejsou ty správný lidi, nejsou. Je jich málo, krom toho Mahéšwaranandy tu nikdo není, v celý Evropě. A to je málo, jen jeden. To je asi všechno, co bys z té dnešní meditace mít, diktovala mu Inteligence. Teď už to vypni. Ale pozor, stále máš snahy opakovat chyby. Neboj se, Já jsem chytřejší.“
      Tak se to odlišovalo od jeho představ, čekal nirvánu, alespoň chvilku a místo toho zažil božskou psychoterapii. Najednou upadl do prázdného tupého stavu. Nepochopil, co se stalo. „To je tvůj stav, který ty pokládáš za běžný a ještě ho napodobuješ v meditacích. Ale to není Můj stav, ten je živý. Stále ti ukazuju tvůj tupý stav bez energie, žádné vnímání a tvoření v něm není. Jsi pak úplná mrtvola. Ale když ho máš, uvědom si, že jsi ho dostal za trest, aby sis uvědomil, jak je blbý. A snažil se z něj odejít. Uklidni se pořád, to božské tu stále je, nemusíš se bát, že se ztratí. Stále ti to říkám. Dále ti budeme ukazovat tvé chyby. Ty rád trpíš dole ve svém vědomí, bez energie. Byl jsi celou dobu 20-25 procent ve mě, v pětce (tj.intuice) a trochu tam byla i 5,5 ka. To je všechno.“
      Ještě více než v předchozích meditacích si uvědomil, že i ti, co berou drogy, to nutně nemusejí dělat špatně. Inteligence to komentovala: „To co prožijí je odmění podle zásluhy. Neměli by se tak paušálně odsoudit. Závisí na tom, proč do toho šli, zda pro poučení, pro legraci, dlouhou chvíli, nebo snad pro něco ještě horšího.“ Vzpomněl si, jak před lety mu říkali instruktoři holotropního dýchání, že prožívají podobné terapeutické procesy na jednotlivé problémy jejich psychiky. Bylo 20.40 hod. a průnik božské intuice v něm stále převažoval nad vědomím.
      Zeptal se, proč se každý problém vždy ještě zesílí. Po poslední meditaci mu totiž únava zabraňovala cokoliv dělat. „Protože aby ses vůbec hnul, zvyk je železná košile. Já vím, karma a osud je tvrdý. To vím sám nejlépe, vždyť ti ho dělám už tolik let, celá tisíciletí a statisíciletí a ....“
      Základní otázkou zůstalo, jak udělat, aby měl dostatek energie v bdělém vědomí pro pochopení kam patří a co chce dělat. Pak by mohl jít nahoru. O tom mu ale nechtěla Inteligence nic říci. Má na to přijít sám, je to prý docela lehké.
      V noci si ještě zapisoval nové myšlenky: Božská inteligence tvoří z ničeho vše a dokonale. Pochopil, proč si kacíři říkali kathaři, tj. čistí. Znovu si uvědomil, jak špatně popisoval minulé meditace, protože zapomněl spoustu důležitých věcí. V meditaci mu je božská síla ukázala, ale opět si nemohl vzpomenout.
      V noci zvenku uslyšel zpěv opilých. „Tak rádi se vrací do své zvířecí přirozenosti“, komentovala to intuice. „Proč se trápit a rozčilovat na temnotu lidí? Tvoje vědomí přece za to nemůže, jací jsou. Vždyť to odpovídá této škole“.
      Ráno zjistil, že únava byla menší, než se původně obával. Bylo to proto, že 5. dimenze je energeticky méně náročná a meditace byla krátká. Ponor do nirvanické inteligence JHVH by ho asi těžce vyčerpal. Druhý den byl zřetelně ovlivněn božským. Přesto to byl nesrovnatelně slabší pocit než v meditaci a ještě měl sklony vypadávat do překotné disharmonie spěchu. Uvědomoval si, jak je to škodlivé. Cítil, jak ho intuice hlídá a chrání a uvědomoval si, že bude probíhat tak dlouho, než nové vyhraje. Meditace mu stále přinášely překvapení, teď mu tak pomohla pátá dimenze, kterou již málo využíval.
      Druhý den poslouchal hudbu, zčásti ponořen do božského. Problémy, které ho tak často obtěžovaly, nebyly téměř přítomny. Opět se mu podstatně zlepšila vnímavost a schopnost komunikace. Průnik intuice se mu zvýšil na 55 procent. Bez jakéhokoliv soustředění stačilo položit otázku a následovala rychlá a kvalitní odpověď. Zjistil však, že na některé otázky mu odmítá božská síla odpovídat. Má se ponořit a podívat se na problém z Její perspektivy. Pokoušel se o to a nadějné výsledky se hned objevily. Večer se snažil vstoupit do svatební místnosti, ale nebylo mu to umožněno. Pustila mu jen úzký proud světla škvírou ve dveřích. Je prý také příliš neklidný, má sklon vše rychle měnit bez úvahy.
      I následující dny byl zřetelně ovlivněn a chráněn silným průnikem božské intuice před vlastními hříchy. Byla to nová, dosud neznámá kapitola, která mu ukazovala jak by měl žít. Měl by ještě zjistit, kde se kříží s božskou dimenzí a jaké sklony ji vadí. Pozná to na výchovných zásazích, které na něm provádí. Již za týden začala ochrana v některých situacích mizet a vyskytly se první problémy. Probíhalo v něm soupeření mezi starým zvykem a novým božským, stále zapomínaným vnímáním. V této kapitole někdy nadvědomí odstoupí a nechá spodní úrovně (ego), aby situaci vyřešily samy. Pokud ji nezvládnou harmonicky, hned jim to řekne, ne až večer jako předtím. Musí se rozhodnout, jaký by chtěl být. Půjde to těžko a pomalu. Podobná příhoda je popsána v bibli, kde Kristus na kříži naříká, že ho Bůh opustil. Musel splnit poslední zkoušku.
      Ptal se, zda by mohl být ve vědomí páté dimenze alespoň hodinu denně jako ve včerejší meditaci. „U Boha je vše možné, závisí to na tom, jak se budeš chovat,“ odpověděla mu. Dozvěděl se, že kdyby pokračoval takovým tempem, za 20 let by byl trvale 80 procent v šesté dimenzi. Záleží prý jen na jeho ochotě. Tato úroveň přesahuje i známého gurua Mahéšwaranandu. Byl by však téměř sám, jen málo lidí má zájem o tak intenzivní vývoj. Musela by však nastat hluboká vnitřní proměna, některé psychické vazby by se musely zrušit. Temná noc duše by trvala ještě asi pět let. V psychické oblasti by procházel drsnými světy. Po asi roční přestávce by vývoj pokračoval jinou formou temné noci, prostoupenou božskými dary. Taková mystická cesta by dosáhla urychlení duchovního vývoje několika desítek tisíc. Problém je i v tom, že by ho kromě nejbližších zasvěcenců nikdo nedokázal pochopit.
      Úspěch meditace se projevil i v přízni nových božských sil. Výkonná část osmé dimenze – Zdroj KADEHI mu oznámil, že s ním bude pracovat. Jeho první slova byla „Jsi veliký, ale udělám tě větší. Dávej si však pozor na magii.“ Disponuje totiž obrovskou energii, srovnatelnou s výkonem sluneční soustavy a plní magická přání s velkou silou a okamžitě. V dramatickém snu mu ukázal, jak tragické mohou být výsledky zneužití Jeho energie. Zasvěcenec se proto dohodl s nirvanickou inteligencí, že všechna magická přání musí projít Jejím schválením. Tento Zdroj pracuje jen s nejvyspělejšími zasvěcenci a je jakýmsi kouzelníkem ve Svoření, protože umí vytvářet procesy, které jsou pro jiné božské síly neproveditelné. Dohodl se s ním na příští mystické meditaci. Nepracuje dosud pouze s dvěma nejvyššími božskými sílami – s Duchem Svatým a Vnitřním Kristem.

Roman Palka
říjen 1998
  

 
  Aktualizováno  19.09.1999