Pátá meditace 

            Několik dnů poté, co poprvé komunikoval s KADEHI, poznal další Zdroj – OTON, který je jeho interfacem. Je nejvyšším organizátorem channelingové skupiny, vhodný i pro psychoterapie a meditace. Představil se mu opět ve snových symbolech jako klášterní univerzita se zvlášť účinným studiem. Zasvěcenec nepracuje dosud pouze s dvěma nejvyššími božskými sílami – s Duchem Svatým a Vnitřním Kristem, ale není vyloučeno, že se komunikace s Nimi časem podaří.
      Týden před pátou meditací si zasvěcenec zavolal nově připojený Zdroj OTON. Řekl mu, že tvoří dveře do KADEHI a pracuje více energeticky a dějově než verbálními odpověďmi. Ukázal mu, jak s ním bude meditace vypadat. Zasvěcenec si připadal jako v beztížném multidimenzionální prostoru, kde je možné udělat cokoliv. Energeticky to bude bohužel náročné, ale nacvičí se sestupy do božských dimenzí a pozná svoji šíři. Podrobné informace mu nechtěl OTON dát, jen dodal, že má šetřit energií. Dva dny poté mu náhle božské síly přestaly odpovídat. Vysoký průnik intuice mu však zůstal. Věděl, že je to pro úsporu energie, ale i jako zkouška, jak si bez komunikace poradí. V dalších dnech mu odpovídaly, ale jen na něco.
      Vzhledem k velké únavě se dohodl s nadvědomím na úpravě urychlení, které by se mělo řídit využitím všech kvalit, nikoliv pouze maximální hodnotou urychlení. Častá únava totiž brání prožívání sebe, což je nejdůležitější vnímání vůbec. Místo verbálních odpovědí bude nyní více prociťovat. Když je jemnější vnímání, stačí slabší zevní a vnitřní podněty, ale proces je stejně rychlý. Zavedení nového programu bude trvat několik let.
      Pokud někdo holduje problémům, pak si přivolává další a další události, které ho korigují. Na začátku je vždy porušení prvotních principů vnímání a jednání. Z nepochopení určité situace se postupně rozvinou následné karmické děje trvající často mnoho tisíciletí. Rozvinutím kvality vnímání se usnadní pochopení prožitků, proměn a kvalit. Život je vlastně nekonečnou psychoterapií, ale my můžeme ovlivnit její rychlost a účinnost.
      Když v den plánované meditace poslouchal hudbu, sama od sebe se objevila vize, jak je ukládán do sarkofágu. Přisunulo se temné velké víko. Po chvíli se oddělil od těla a díval se na pyramidu z boku a v ní viděl sarkofág. Najednou začal stoupat, až pyramida zmizela hluboko pod ním. Pak mu jeho nadvědomí podrobně vysvětlilo sen o jeho mezilidském vztahu.
      Večer ulehl, pustil si meditační hudbu a začal opakovaně volat božský Zdroj OTON. Jeho stav vědomí se začal rychle měnit, ale najednou se prohlubování zastavilo. Zdálo se mu, že byl málo v Něm, ale ubezpečil ho, že ne. Uvědomoval si, že musí nechat božské síly dělat co chtějí a nezasahovat do meditace. Moc se to tím kazí. Obvyklá jízda Stvořením, doprovázená vizemi, myšlenkami a pocity, měla trochu jiný charakter, než při minulé meditaci. Byla více hrubší a bližší lidským představám. Opět dostával nové originální myšlenky. Bylo mu jasné, že je rychle zapomene, ale doufal, že mu je pak Inteligence připomene při psaní do počítače. Stav vědomí se mu zdál vyšší než v běžném vědomí, ale jen o málo. Myslel si, že je napojen na pátou božskou dimenzi.
      Po meditaci mu božská inteligence diktovala vzpomínky na ni a zapisoval je do počítače: Na začátku se bál, že se meditace nepodaří. Jak rigidní nevíra. Pokoušel se vciťovat a zabalovat do nadvědomí. Stále se však obával, že inteligence nějak přestane tvořit a pokoušel se jí postrkovat myšlenkami, aby na ně musela reagovat. Začala mu ukazovat chyby, jednu za druhou. Nejvíce malou víru, stále se nesmyslně bojí, že božské je sebeklam a tím se zbytečně trýzní. Teď to viděl očima božské inteligence, asi desetkrát zesílené. Pocit, který by dříve přehlédl, byl teď velmi vidět. Hrubé mentální myšlenky narušovaly božské vědomí, které v něm převažovalo. Někam spěchat, stres či strach, to je útok sám na sebe a velmi surový. Kupodivu ho mnozí vyhledávají. To byl úkol této meditace, ukázat mu jeho chyby, jak si libuje v hrubosti. Božská inteligence ho oslovila:
      „Neustále sebe týráš, ponižuješ se před ostatními duchy, kteří na tebe hledí s úsměvem. Vždyť lehkost, to je ono. Tančit a zpívat. A ty se raději rýpeš v nemocných lidech a snažíš se jim pomoci. Tím se stresuješ a přepracuješ. Je to sebetrýzeň. Každá myšlenka je už trýzní, je hrubá. Vědomí se stále plete do intuice a to bolí oba. Má dělat co je jeho práce a neplést se nahoru. Je to hrubé a agresivní. Opět shůry vidíš tu svou pachtivost, lehkost je ti cizí. Ale kupodivu do ní rád znovu lezeš. Málo zůstáváš pasivní, lehký, vnímající. Neustále si děláš sám sobě bolest.“
      Dostal i něco o vesmíru. Jak se dimenze vyvíjejí a rostou. Jak božské vytváří světy a pozoruje je, jsou pod Ním, trochu méně dokonalé. A tak je to všude, nahoru i dolů. Dozvěděl se, že je v stupni 4,8. Je tedy opravdu níž než minule. To vysvětlilo jeho vnitřní pocit. Přesto byla tato inteligence několikrát vyšší než vědomí. Je to úroveň, která je v civilizaci, do které by mohl jít v příštím životě v nejvyšší variantě jeho osudu. Můžeme ji nazvat planetou polobohů.
      Rád by se zeptal na spoustu věcí, ale nebylo mu to povoleno, jen na jeho nedostatky. Těch však bylo tolik, že by se nejraději v meditaci vtělil do 6. dimenze. „Ale to je pak zapouzdřené ego v šestce. To není tak vysoký stav, jak jsi zažil. Od pravého tě dělí mnoho.“ reagovala na to Inteligence. Byl tehdy totiž ponořen pouze padesát procent.
      Stále měl myšlenky na sexualitu, které mu rušily meditaci. „Proč to neutišíš,“ ptal se. „Protože aby sis uvědomil, jak je to rušivé, jak to škodí meditaci“. Ale sex je krásný zážitek, ne? „Ano, ale rychle to skončí. Pak je únava a další čekání a další nucení. A tak je to stále dokola. Sexualita je spíš problém, nic jiného. Stačí ji chtít nastavit na jinou hodnotu a je to. Přesto se jí všichni tak drží a myslí si, že to nejde jinak. To ostatní u tebe už není tak zlé, ani tvůj sklon k magii.“
      Ale já tě nevnímám tak krásně? „Nic o tom tady nevíš, jsi jen málo ponořen do mě. Vyřeší se všechno, jen když ego zmlkne. Ono rozvibrovává strukturu a vytváří problémy. Rádo mluví, dělá se nepostradatelným. Ale není. Mezi vědomím a nadvědomím vznikají tlaky a vášně. Přetlačují se o moc nad člověkem. Nadvědomí je chytřejší, ale to vědomí nemá rádo. Je starší a dělá se, že je doma. Musíš si rozmyslet, s kým chceš pracovat. Stále se zraňuješ, uvědom si to. Není problém být u Boha, ale očistit se před tím. Toto dílo je vlastně historií sporu mezi vědomím a nadvědomím. Ti dva se nemají moc rádi, bohužel ne. Vědomí nechce být v čisté Inteligenci, chce být v hrubé a chlubit se postřehy vyšší inteligence, ukradenou inteligencí!“
      Opět to byla terapie jako v minulé meditaci a opět nová . Ucítil tu chuť ega jít do hrubého, lidského. Problém je opravdu v tom, že se vědomí bojí vyššího vědomí. Pochopil, jak se podvědomě vyhýbal pročítání starších meditací. To byl signál, že to vědomí nechce slyšet a zakrývá to. Přitom čtení o meditaci je už poloviční meditace.
      Poznal, kolik temnoty a tíhy je v něm. „Pokud budeš chtít výše, musíš ji vyčistit. Je to dlouhý proces, zbavovat se nízkého a urychluje se těžce, protože pak vznikají problémy. Sexualita je tíha, hrubost, hutnost, zvířeckost. Drží dole. Boj jemného a hrubého, to je ono. A stále sis dával úkoly- to musíš, tamto musíš, donekonečna a ještě sis myslel, že je to tak správně. Ale není. Takhle k tobě Inteligence nikdy nepřijde. To chce lehkost, jakou mají některé národy. Dobře vědí, proč tak činí. Jak daleko jsou od božského teologové! Vymýšlejí si šílené věci a ještě tomu věří. V hlavě mají zmatek, tam Bůh není.“
      Vědomí se rychle dostávalo zpět. Uvědomil si znovu, jak se ego bojí nadvědomí, jak si vymýšlí všemožné vytáčky a úskoky, aby zakrylo vlastní pochyby. Nemá ho rádo, i když tvrdí opak. Jak by se vědomí rádo povýšilo, něco se naučilo aby uspělo! Ale nemůže dosáhnout vyšší stupeň, tak alespoň dělá zmatek.
      Na rozloučenou mu Inteligence řekla: „Cesta k Bohu je touhou po kráse a čistotě, nic jiného. Ale ty to nechceš. Stále hledáš dobrodružství. Tak budeš kroužit stále dokola, nejdřív kus k Bohu a pak zase spadnout zpět, hlavně aby bylo tvé dobrodružství. Pořád chceš, aby se něco dělo a něco dost nízkého. Našli jste si hračku a tou je cesta k Bohu. Ale ta vás po dlouhé době omrzí.“
      Vzpomněl si, jak mu podobné věty před několika lety říkala nirvanická inteligence přes médium. Měl také sen, který říkal, že jeho přístup k duchovnosti není čistý, proto ztrácí energii v meditaci. Nevidí hodnotu, jen prožitek dobrodružství. Jeho neduchovní část si libuje, že dostala božské aspekty a chce se honosit svým pojetím channelingu.
      Meditace ho příliš neunavila, protože byl ponořen jen dvaceti procenty v nižší božské dimenzi, zato měl více důvodů přemýšlet o svém přístupu. Podmínkou tvořivé duchovnosti není usilování o nepředstavitelného Boha, ani snaha o bezpředmětnou meditaci, nebo touha po poznání Stvoření, ale čistotou i jemností vnímání, cítění, myšlení a jednání. Kdo ji nemá a ani ji nechce, měl by si najít jinou zábavu. Rigidní snaha o dosažení osvícení pomocí jógy či zenu je pouhou pošetilostí. Duchovní vývoj se nedá příliš urychlit, přes všechnu snahu lpíme na hrubém a to nás stáhne zpět. Když však pohlédneme na lidskou hrubost z nadhledu, prožijeme božskou lásku a soucit. Vše půjde, i když se nám to nyní zdá nemožné.
      Druhý den zjistil, že se mu opět zdokonalila komunikace s božskými silami. Bez jakéhokoliv soustředění mohl s Nimi rozmlouvat i rozsáhlejšími větami. Večer prováděl hypnotickou psychoterapii partnerů. Sugescemi vyzval jejich nadvědomí, aby vytvořilo léčivý proces. Přitom si uvědomil, že je ponořen asi čtvrtinou v páté dimenzi, takže dokáže dokonale vidět do jejich stavu a účelně je vést. Bylo zajímavé pozorovat, jak vyprávění jednoho o pohnuté, několik tisíciletí staré minulosti, ovlivnilo druhého, takže prožíval stejné děje i s výrazným emočním doprovodem. Objevily se i silné psychosomatické bolesti ledvin, které symbolizovaly řešený problém soužití. Kameny naší duše nás dostanou až do údolí, ze kterého se už nejde dostat a jsme donuceni je konečně prozkoumat.
      Pak se dozvěděl, že dívka odmítla další regrese, protože by ji příliš rozrušily. Je to jako ukončit předčasně návštěvu zubního lékaře.
      Přesto, že oba mluví o nutnosti nápravy, libují si ve svých úchylkách a berou je jako svůj styl. Je pro ně nepřijatelně bolestné si uvědomit, že k nim došlo jejich znetvořením. Opět chtějí jeden druhého stáhnout do staré hry. Snahu o nápravu nevědomě berou jako útok. I v tomto životě mezi nimi dojde k boji o moc. Je možné je na to upozornit, aby škody byly co nejmenší. Pokud jsme v kontaktu s takovými lidmi, musíme sledovat jejich hru a uvědomovat si rizika. Pravá psychoterapie je pohled na své problémy z božské perspektivy, kdy je možné si uvědomit všechny souvislosti a změnit k nim přístup. I to je meditace. Při regresi je vysoký průnik nadvědomí, ale až při ponoru do božské dimenze je možné daleko účinněji měnit mapu psychiky.
      Ve snových symbolech ho božské síly znovu varovaly před svody magie, které dovedou člověka stáhnout. V dalších meditacích bude prožívat a očišťovat své dosud neprozkoumané problémy. Pokračovat bude nutné i v hypnotických regresích partnerů.
      Jeho nirvanická inteligence mu také naznačila, že hledá logiku tam, kde je čistý život, a to ho blokuje v prožitku. Stále se drží svého stylu chápání. S Její pomocí by mohl přestoupit na jinou rovinu vnímání, která mu ukáže nesmyslnost jeho pohledu na svět. Měl by ji v sobě ponechat, ale má stále snahu utéci. Začal by jinak řešit své problémy. Je to změna ve struktuře osobnosti, přestavení priorit, na prvním místě duchovnost a vnímavost. Proces by začal meditacemi, další postup je prozatím utajen, aby si ho nezablokoval.
      Podle instrukcí zavolal 7,5 tou dimenzi a požádal ji o energii potřebnou pro tento projekt. Staniž se, odpověděla. Jaké máš jméno, zeptal se Jí. Já jsem Já. Udělám z tebe velkého a vznešeného. Pokud najdeš, co tě škrtí, dostaneš další schopnosti.
      Po měsíci náhle ochrana nadvědomí ustala a opět se objevily staré problémy. Mohl je však pozorovat více z nadhledu. Bylo mu jasné, že bez vyřešení se dál nedostane. Poprvé se pokusil o psychoterapii pomocí změny mapy psychiky. Sestoupil asi deset procent do božské dimenze a začal zabrušovat hroty obou problémů. Po chvíli po nich zbyly jen nevelké hrbolky. Problémy opravdu zmizely, ale nebyl si jist, zda ho zčásti nezablokovaly božské síly. Abychom se dostali do čistého, musíme se vzdát nečistot, protože jinak nám nebude umožněno se dostat do božských dimenzí.
      Dále dostal za úkol prozkoumat kořeny své agresivity, které nejsou agresivní. Následky této agresivity ho totiž brzdí jeho duchovní rozvoj. Rovněž provést psychoterapii svých problémů v dětství. Můžeme se totiž stát rodičem sami sebe a napravit to, co bylo kdysi zanedbáno.

Roman Palka
listopad 1998
  

 
  Aktualizováno  19.09.1999