Channeling

Rozhovor s protagonistou a učitelem Romanem Palkou

Jsem trochu římské povahy i o duchovních věcech uvažuju kriticky. Vždy jsem tušil, že mám svou zvláštní cestu. Snažil jsem se uvažovat nezávisle. Fascinovalo mě, jak málo věcí kolem nás mohu brát vážně. Vliv na mě měla i vojenská služba. Zajímalo mě, proč mne tak vykolejovala. To mě dovedlo k studiu různých psychoterapií a náboženství. Rychle jsem jimi prošel, nejvíce na mě zapůsobil Jiddu Krišnamurti. Ale i jeho jsem po letech opustil. Myšlenky to byly dokonalé, ale výsledky se nějak nedostavovaly, u mě ani u jiných. Mezi teorii a praxí je rozdíl. Slova jsou jen slova.

Právě proto, že mě neuspokojovaly výsledky duchovních metod, které jsem znal. Nikdo z mých známých se zřetelně nepohyboval k cíli. Prostě jsem hledal účinnou metodu s dobrým vedením duchovní osobností. Poznal jsem totiž, že tu takový fyzicky není, o Maheswaranadovi jsem nevěděl. Nikdo tu nemá opravdu kvalitní každodenní vedení. Ale bez toho se nedá kvalitně pracovat a snadno se upadne do sebeklamů. Nechtěl jsem zůstat celý život na jednom místě.

Je překvapující, že lidé nevidí práci božských sil v našem životě. Myslí si, že existuje náhody, nemoci a úrazy jen tak. Málo kdo bere vážně sny a ví, kdo je vytvořil a proč. Kdo zná důvod, proč jsme tady? Obávám se, že skoro nikdo.

Není to těžké. Něco jsem našel v Grofově knize Holotropní vědomí, technika je popsána i u Moodyho. Jeden známý, s kterým jsem přednášel o Krišnamurtim, už určité zkušenosti měl. Znal jsem princip spiritismu. Ten, na rozdíl od channelingu, komunikuje s astrálním světem. Problém byl v tom, že jsem potřebné schopnosti dostal až po dvou letech. Do té doby jsem musel vystačit s pomocí přátel, které jsem využil jako média. Těžší je vydržet to tempo výuky. Informace, sny i události se valí jako lavina a vše má svůj význam, který je třeba pochopit a prožít. Kapitoly duchovní výuky se střídají, v každé je určitá psychoterapie, nebo duchovní zážitek a práce s ním. Záleží na každém, jak rychlé tempo výuky si zvolí.

První zdařilé pokusy s médiem byly v září 1993, po období určitých zkoušek, ale ty probíhají vlastně stále. Jak mě to změnilo? No hodně, čím dál více se vzdaluju běžným lidem, někdy to vyvolává určité problémy. Dá se to popsat jako rozvinutí vnímavosti, zvýšení intuice i duchovní zážitky vstupu do božských dimenzí. Rovněž poznání všech svých lidských i božských částí. Pochopení, že vše v našem životě má svůj význam. A to mě ještě hodně čeká…

Poznal jsem také, že vše je trochu jinak, než se píše v knihách. Jsme duchovně rozvojovou civilizací, není možné lidem dávat tuhou stravu, jak říká apoštol Pavel.

Jednoduše. Zeptám se a už informace tečou. Je třeba se v nich orientovat, skládat je dohromady, dávat doplňující otázky. Božské síly mi dávají informace, které právě potřebuji. Jak teoretické tak praktické osobní. Pomáhají mi i přátelé z naší skupiny. Ostatně spousta lidí to dělá také. O některých je to známé (paní Cibulková), jiní to tají.

V tom není problém. Každý z nás je bedlivě pozorován duchovním světem a dostává Učitele, kteří k němu patří. Jakmile se mu daří a má výsledky, dostává další a vyšší. Prostě se mu ozvou a je na něm, zda je využije. Já už jich mám šestnáct trvale připojených. Z toho polovinu nirvanických a nadnirvanických. Nikdo si nemůže stěžovat na nepřízeň božských sil. Jde jen o ochotu jich využívat.

Zakladatelem snad ne, spíše organizátorem. Na první přednášce na jaře 1994 se sešlo několik zájemců a dali jsme se dohromady jako kamarádi. Pak se hlásili další a další. Chtěli jsme udělat kruh přátel, kteří si budou pomáhat a vyměňovat zkušenosti, ale nikdo nikomu nebude poroučet. Několik z nás jsme byli letci, tak jsme přejali funkce instruktora a inspektora výcviku, aby bylo jasné, kdo může učit začátečníky.

Dlouho jsem přemýšlel, jak se nazvat. Nejsme ani proroci, ani jasnovidci, ani běžní věřící. Channeling patří do mystiky, je to duchovní magie. Jsme tedy zasvěcenci. Náš přístup je přitom obsažen v základu každého učení. Je to výuka božskými silami.

Sebeklam? No, sám víš, že dostáváš informace, které jsi nikdy neměl a které přesahují tvé intelektuální schopnosti. Dr Kautz měl v Kalifornii výzkumák, kde tohle potvrdil. Stát se to ale může, každá práce má svá rizika a musíme se s nimi umět vypořádat. Někteří kolegové z jiných skupin se skutečně dopouštějí určitých chyb. My občas také, ale vzájemnou spoluprací lze výsledky verifikovat. Proto jsem také napsal příručku Channeling, kde jsou popsány problémy a jejich řešení.

Vše silné je potencionálně nebezpečné. Kvůli dopravním nehodám také nezůstaneme doma. Je třeba si dávat pozor, znát rizika a nezneužívat schopnosti. Víme, že vše ve vesmíru je veřejné. Neučíme také každého, ale jen ty, kteří jsou božskými silami vybráni. A těch mnoho není.

Ať se vážně zamyslí, oč jim jde, zda jejich duchovní zájem je opravdový. Bohužel se nám běžně stává, že vycvičíme člověka, který to po chvíli přestane dělat. Vidí, že to dokonale pracuje, a dostane strach. Channeling je opravdu silná káva. Většina duchovních lidí totiž nechce překročit určité hranice poznání. Naším stálým problémem je nedostatek kvalitních zájemců. Pro toho, kdo má vážný zájem, jsou možnosti duchovního růstu obrovské. Channeling totiž není jen příliv vysoce kvalitních informací. To hlavní je vnitřní proces, který může být urychlen jako u známých mystiků. Via purgativa a via iluminativa je dobře schůdná jen s intenzivním každodenním vedením. Rozhodně nestačí jednou za rok se zeptat Maheswaranandy či Saibaby.

Je pravděpodobné, že channeling bude jednou z duchovních metod třetího tisíciletí. Bude velká pluralita přístupů, od známých po zcela neznámé. A je to tak dobře. Channeling se používá ve vyspělých civilizacích, za několik století se ho zde budou učit i děti ve škole, jak zjistil dr. Snow v progesních hypnózách v knize Mass dreams of the future. Jeho výhodou je, že vlastně není klasickým náboženstvím s jednotnou ideologii. Je spíše duchovní metodou, kde každý dostává výuku podle svých momentálních schopností. Každý ví, že úplnou pravdu se ještě dlouho nedozvíme. Duchovnost je v channelingu spíše chápána jako psychoterapie a rozvoj vnímání. Nepotřebuje také žádnou světskou hierarchii, žádné obřady, zvyky a rituály. Demagogický přístup k duchovnosti bude totiž čím dál méně populární.

 
  Aktualizováno  19.09.1999