Výsledky mystického channelingu

Miloš (5 let channelingu, 2,5 roku meditací) mi napsal:

Je to o prožívání. Všechno víc vnímám jako výuku, staré ego se nemůže moc prosazovat. Když něco dělá, tak je nad ním jiné vědomí, které ho pozoruje a vnímá co se uvnitř děje. Dolní se občas snaží něco vymyslet, ale Vrchní reaguje obsáhlejšími pocity, ktere nejsou vždy zcela konkrétní, někdy jen vedou jak je třeba. Místo myšlenky může nečekaně naskočit i vize symbolu, popř. symbolického děje, který není hned jasný, ale přesně vyjadřuje situaci. A virtuálno? Teměř stálý božský pocit víření uvnitř sebe, dává klid, pohodu a nadhled. Nikam nespěchá, jen prohlubuje prožívání a vnímání. Velké smíření se životem jaký je, protože takový být z podstaty musí. Vnitřní proud se občas rozeběhne do složitých vizí fraktalů nebo prolínajících se pocitů v nekonečném Prostoru. Objevují se silnější záchvěvy božské energie, které mě i víc odosobňují a mění vědomí v čistý prožitek.

Pavel (2,5 roku channelingu, 2 roky meditací) mi napsal:

Po další, zcela ezoterické meditaci, jsem chtěl přepisovat poznámky a najednou se mi rozšířilo vědomi. Ponor zesílil až 58 procent a vydržel mi až do večera. Po probuzení opět naskočil. Ani jsem nemohl nic sepisovat, jenom jsem vnímal božské. Pár postřehů a nedokonalých popisů:

• je to stav bez myšlenek, jakoby za nimi, čisté Bytí, samo jsoucí bez jakéhokoliv úsilí, prostě JSEM a to je vše, ale totálně...
• jsem hlubokým oceánem BYTÍ a jakékoliv vnější vlivy (myšlenky, emoce, slova) vnímám jako svědek, jako vlněni tohoto oceánu, pak se vše zase uklidňuje... hladina je klidná a čistá....
• nejsem už tělem, ale Vědomím
• není oddělení, není kam jít, je jenom Jednota...
• už nedělám, ale je děláno...
• BDĚLÉ BDĚNÍ

Pohybuji se už několik dní kolem padesáti procent ponoru, je to hranice, jejímž překročením je to pravé... Nové Vědomí, BYTÍ... Nyní si mám uvědomovat co Ho podporuje a co mu brání a podle toho se přizpůsobovat. Být otevřenou nádobou a s trpělivostí, pokorou, odevzdaností a pozorností čekat na BOŽÍ VĚDOMÍ až se staneme Jedním. Když jsem nad padesát, je vše takové čisté, průzračné, jasné... Jednota, kde ego je někde v povzdálí. Když ponor poklesne pod 50 %, uvědomím si oddělení od BOHA, ale samotná touha se vrátit je vlastně také překážkou. Návrat je možný jen úplnou pozorností a odevzdaností bez chtění a přemýšlení.

Po půl roce připsal:

Zvýšila se mi citlivost, takže si uvědomuji různé energie vířící kolem. Velmi silně cítím zpětný náraz mnou vysílaných energií, který je téměř okamžitý a nutí mne ihned vyrovnávat vytvořené disharmonie. Více si uvědomuji nezpracované části mého ega a vidím kde je problém. Má představa v období ponoru přes 50, že už jsem hotový, byla mylná. Celý proces vyžaduje jenom jedno – žádny odpor a absolutní odevzdanost.

Komentář

Ponor je intenzita pocitu blízkosti Boha, je to Slunce v duši. Oba se pohybují kolem 50 %, tj. někdy je v nich víc božského než lidského. V meditaci, jež bývá asi hodinu denně a jednou i dvakrát za měsíc několik hodin, mají ponor ještě daleko hlubší.

Statický ponor, jež mám já, se jim již změnil na dynamický, jež je věčným vířivým tancem Boha. Ten také prochází mnoha úrovněmi. Nové abstraktní proudy archetypů božské Jinakosti ve vizích a pocitech vždy znovu trochu destabilizují než si člověk zvykne.

Jsou pak ve stálé, ale zeslabené meditaci. Do vědomí jim vstupují božské „pocity“ (vlastně duchovní procesy vyšších Já) jako svaté obrazy podobně jako v meditacích. Vize tunelů, obrovských mandal a kruhů archetypů v kouli mají hlavní účel v transformaci částí vědomí a současně jeho celkové rozšíření. 

Popisované odosobnění je poznání, že není tělem, ale vířícími proudy archetypů, někdy Hyperprostorem samým…

Problémy však mají. Největším je dořešit nedostatky ve vědomí, neodhalené a neočištěné rysy osobnosti. Dále nepřijetí božské Jinakosti některými částmi individuality. Rovněž transformace částí, která je nejen energeticky náročná, ani ne vždy příjemná. Je to never ending story.

Roman Palka
květen 2001