Kniha Modrá Alfa
Objevování skrytých schopností

      Tato kniha byla mým prvním spirituálním projektem, který jsem velmi prožíval. Snažil jsem se předem ohmatat konkrétní obrysy objednávky, kterou jakoby ke mně vyslal sám Vesmír, a mám z toho i zpětně příjemný pocit. Hlavním pokynem, který jsem tehdy obdržel, bylo: „Neucpávej to sám sebou, nechť je kniha průchodným průlivem“.
     Vzal jsem to doslova a sám napsal pouze předmluvu, doslov a anotaci. Vše ostatní je pouhá reportáž, ve které tlumočím mluvené slovo Petra Velechovského do psaného textu.

• Předmluva popisuje, proč a jak jsem tuto knihu napsal.

• V doslovu se svěřuji se svou niternou zkušeností s Modrou Alfou – aby si laskavý čtenář náhodou nemyslel, že sám nevím, co je to duševní choroba.

Anotace ze zadní strany knihy:

Beznadějným případům
(aneb proč a jak jsem napsal tuto knihu)

Navenek se obvykle zabývám společensky únosným spisováním počítačových příruček. Uvnitř se však po celý život usilovně snažím pochopit, jak to všechno doopravdy je a co si zde na světě vlastně počít, což je společensky téměř neúnosné. Po mnoha letech hledání totiž stále ještě nemám nic, co by vypadalo jako duchovní pokrok.

Na semináři Modré Alfy mě zprvu zaujalo několik nenápadných detailů – je levný, vytyčuje si skromné cíle, účastník se k ničemu nezavazuje, s beznadějnými případy se zachází stejně vlídně jako s duchovními přeborníky. Přednášející Petr Velechovský je verbálně zdatný inženýr a jeho inteligentně strukturovaný výklad se příjemně poslouchal. Ale přednášející je především trenér a seminář se pod jeho vedením stal efektivním tréninkem mentálních technik. Většina účastníků nepochybně na vlastní kůži prožila řadu cvičení přesně tak, jak jsou v této knize popisována. Téměř všichni se soustavným tréninkem během semináře naučili sestupovat do niterných hladin, používat mentální pracovnu, diskutovat tam s poradci a zvát si tam další návštěvy, diagnostikovat, dotazovat se svého podvědomí a podobně. A co je pozoruhodné – naučil jsem se to i já.

Několik týdnů po absolvování semináře se mi schopnost mentální práce v niterných hladinách pomalu vytrácela. Zkusil jsem si seminář zopakovat (v rámci liberálních pravidel je možno jednou absolvovaný seminář opakovat provždy zdarma) a napodruhé mě zaujala nenápadná etická čistota a neokázalý praktický duchovní aspekt učení Modré Alfy. Učí se o vztazích mezi lidmi a zároveň se nacvičují techniky pochopení a odpouštění bližnímu, rodičům, dětem. Učí se o karmě a zároveň se cvičí technika nahlížení do minulých životů. Učí se o porozumění nemoci a zároveň se trénuje technika diagnózy. Učí se o čakrách a auře – a čakry jsem v sobě pocítil i já, který jsem nikdy předtím žádné neměl.

Zatoužil jsem napsat o Modré Alfě knihu. Tímto výslovně zprošťuji Petra Velechovského jakékoli zodpovědnosti za případné škody touto knihou způsobené a veřejně vyznávám, že mě nejprve několikrát odmítl, zejména když jsem přišel s myšlenkou pojmout knihu nikoliv jako učebnici duchovního života, ale jako reportáž ze semináře.

Zopakoval jsem si tedy seminář Modré Alfy potřetí a celý jej nahrál na sedmnáct devadesátiminutových kazet, které jsem pak doma po večerech přepisoval. Nahrávka nebyla příliš kvalitní, některé pasáže zanikaly v šumu, někdy mi při nahrávání nepozorovaně došly baterie, někdy byla zaznamenaná diskuse prostě nepřepsatelná. Při sepisování jsem se snažil upravovat text co nejméně, aby byla pokud možno zachována atmosféra setkání lidí, kteří se po několik dnů dosti produktivně snažili pochopit, jak je to všechno doopravdy a co si zde na světě vlastně počít.

Kniha o Modré Alfě tedy není učebnicí duchovního života, ale záznamem „poznání ve stavu zrodu“. Její výjimečnost spatřuji v tom, že ukazuje zcela reálnou možnost všechny popsané techniky osobně zvládnout a osobně prožít. Pokud vás zaujme jejich popis, můžete se totiž na seminář přihlásit. Učení Modré Alfy je pozitivně vhodné i pro zdánlivě beznadějné případy. Když jsem se většině technik dokázal naučit já, musíte to s přehledem dokázat i vy.

Zapisovatel

Doslov zapisovatele
aneb moje niterná zkušenost s Modrou Alfou

Když jsem si z prvního víkendu kurzu Objevování skrytých schopností odnášel prvních osm nahraných kazet a před sebou měl čtrnáct dní dovolené, na které jsem měl v plánu pořádně nastartovat práci na knize, pociťoval jsem nádhernou tvůrčí extázi a nemohl jsem se těch šťastných okamžiků dočkat. Když jsem psal už celý týden a měl hotovou teprve slabou čtvrtinu textu, extáze se poznenáhlu měnila v depresi a já znovu pociťoval onu naprosto odpornou a nesnesitelnou zkušenost beznaděje – není na světě takové hodnoty, která by mě vysvobodila z mých smutků. Přestože konečně pracuji na projektu, o němž jsem dlouho snil a k němuž jsem upínal jakési naděje, nejsem vlastně šťasten, nikdy jsem vlastně šťasten nebyl a – ó hrůza – nikdy také šťasten nebudu, protože jsem prostě asi depresivní maniak.

Při práci na této knize jsem byl s učením Modré Alfy v kontaktu po mnoho hodin denně. Rozhodl jsem se tedy využít všech technik, jejichž popis prošel mýma rukama, k tomu, abych konečně vypátral pravou podstatu své letité depresivní mánie. Vyptával jsem se poradců – žádná kloudná odpověď. Nemám se prý tolik bát. Vyptával jsem se v chrámu poznání – také jen cosi o blokování strachem. Ano, bojím se o své štěstí, které vlastně ani štěstím není a bojím se neštěstí, jehož je všude kolem plno. Ale na otázku, jak se mám přestat bát, mi ti moji niterní chytrolíni už odpovědět nedokázali. Bodejť by dokázali, stejně jsou to jenom moje výmysly a jejich inteligence je tudíž asi ještě nižší než moje vlastní.

Dostal jsem tedy geniální nápad, že si v niterných hladinách udělám „psychoanalytický“ program s názvem „miluji své úzkosti“. Že se svými úzkostmi nebudu bojovat, ale hezky si je všechny pozvu do vědomí a budu láskyplně naslouchat jejich poselstvím. Ještě nikdy mi žádný program tak dobře nefungoval. Trávil jsem v alfě několik hodin denně a pozoroval proud úzkostí, jak pod tlakem tryskají z mé hrudi. Sotva jsem vstoupil do mentální pracovny, program se spouštěl sám, a já cítil vzrůstající bolest v hrudní kosti, jak se tam ty chudinky úzkosti řadily do fronty a hrnuly se ven, celé nedočkavé toho, až do mého překvapeného vědomí vyklopí svůj kyblíček beznaděje. Pozoroval jsem to nekonečné kino, trpělivě poslouchal ty stále se obměňující litanie o strachu a vyciťoval jejich společného jmenovatele: „Nejsem dost dobrý, bojím se, že na to přijdou a zase budu bit“. Po několika dnech se bolest v hrudi stále stupňovala a úzkosti nabývaly na důrazu – už to nebylo jenom kino, už jsem se do děje občas nechtěně zapojoval i já sám, už jsem se začínal bát doopravdy.

Napadlo mě, že bych mohl celý proces ještě zintenzivnit, kdyby se mi podařilo nějak se propasírovat proti proudu úzkostí do sebe samého, do onoho tušeného zřídla veškerého strachu. Třeba by se mi tam podařilo lépe pochopit, proč se to všechno odehrává, co to znamená a jak se mohu uzdravit. V alfě není nic nemožné, a tak se mi konečně poštěstilo uskutečnit opravdový thriller.

Zřídlo překonalo všechna moje očekávání. Ocitl jsem se v mučírně, v rudém světle se blyštěly mučicí stroje jako od Geigera a postávali tam kati s kápěmi na hlavách. Neviděl jsem nikde žádnou oběť a kati mi naznačili, že toto zařízení nečeká na nikoho jiného, než na mne samotného. Do toho vstoupil sám ďábel a majestátně pravil: „Teď už víš, odkud pocházejí tvé deprese. Patříš totiž mně. Ať uděláš, co uděláš, jednou si tě sem stejně nahrnu svým pekelným buldozerem, před jehož rudou radlicí se ještě nikomu nepodařilo utéci.“

Toho jsem se obával nejvíc. Vždycky jsem doufal, že se snad mýlím, že se na poslední chvíli ukáže něco jiného. Ale teď jsem tam byl a viděl to na vlastní oči, konec všech nadějí. A nejenže to špatně dopadne s mou duší, ono to špatně dopadne i s knihou o Modré Alfě, projektem, na který jsem se tolik těšil. Jak mám pokračovat v psaní, když už ani nemohu vstoupit do své vlastní mentální pracovny, protože tam na mně čeká opravdové peklo? A kdykoliv jsem tam jenom škvírou nakoukl, tak tam stále trpělivě čekalo.

Zajímavý úkaz. Mám to ve své hlavě, a přesto to nejsem já. Ale kdo to je? Kdo je ten ďábel? Kde se to ve mně bere a proč proboha?

A pak jsem zahlédl scénu tak směšnou a trapnou, že se to snad ani vypsat nedá. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Na mentální obrazovce byl zobrazen ďábel ve vší své děsuplné klidné síle a najednou jakoby kamera udělala zoom out, vzdálila se a zabrala i jeho okolí – a já s nevýslovným překvapením spatřil jakoby svoji vlastní ruku, jak má ďábla na sobě navlečeného jako maňáska a hraje mi s ním divadlo tak přesvědčivé, že z toho na mne samotného padá opravdová hrůza.

Bože můj, já si to fakt dělám sám a řešení hledám opravdu někde venku, jen proto, že je tam víc světla. Já ale nemám úzkost proto, že bych se rád bál, to je přece jasné, to jsem věděl vždycky. Já mám úzkost proto, že se rád straším! Děkuji svému moudrému podvědomí, že se mnou sehrálo tento thriller až do jeho vítězné katarze. Vždy jsem hledal příčiny venku, v neharmonickém okolí, případně v dětství. A ony přitom odjakživa ležely uvnitř, protože všechno to trápení doslova dělám já sám sobě. Protože příčinou všeho mého trápení je moje vlastní potřeba trápit sám sebe, o níž jsem až dosud neměl ani ponětí.

Život přináší impulzy ke změně a pokud se z nějakého důvodu přestanu chtít měnit, důraz impulzů se zvýší. Jestliže je dokážu přijmout, pokaždé se dodatečně ukáže, že to bylo k mému skutečnému prospěchu.

Tato kniha mi pomáhá a to ji mám rozepsanou teprve do poloviny. Kéž by pomohla také ještě někomu jinému!

Jan Havelka, 29. 4. 1996

Ukázku knihy si můžete stáhnout zde: (120 kB)

Knihu si můžete zakoupit:

• na kurzu Modre Alfy, viz http://www.modraalfa.cz
• v internetovém knihkupectví nakladatelství BEN - technická literatura
  na stránce http://shop.ben.cz/cz/160106-modra-alfa.aspx
• v síti knihkupectví BEN - technická literatura:
  knihkupectví Praha 10, knihkupectví Brno, knihkupectví Plzeň, knihkupectví Ostrava,
• v dalších kamenných nebo internetových knihkupectvích zaměřených na duchovní literaturu.

 
  Aktualizováno  08.02.2008