Rozhovor s Petrem Velechovským

Seminář Modrá Alfa je zaměřený na široké publikum, od lidí prostých až po lidi s vysokoškolským vzděláním. Nabízí techniky mentální práce, které by měly člověku pomoci zorientovat se v první řadě v sobě a tím i v každodenním životě, vylepšit své reakce, své zdraví a své vztahy. Tyto techniky vedou k lepšímu porozumění a tím k větší vnitřní harmonii.

Naprosto kdokoliv, bez jakéhokoliv omezení. I věkové rozpětí je široké. Pořádáme semináře pro děti zhruba od sedmi do třinácti let, lidé od třinácti let mohou přicházet na seminář pro dospělé. Oba semináře mají stejný rozsah, pro děti je děláme hravou dětskou formou.

Doufám, že právě porozumění sobě samému a tím i porozumění lidem kolem sebe. Snažím se lidem nabízet techniky, které mohou sloužit jako nástroje k lepšímu porozumění. Techniky jsou univerzální a možný rozsah jejich působnosti je asi podstatně větší, ale na Modré Alfě se techniky zaměřují k pochopení sama sebe, zákonitostí vztahů, prostě života jako celku. Absolvování by mělo přinést porozumění a tím i zvýšení tolerance k sobě i okolí.

Zjednodušeně bych mohl říci že ne. Jsou však určitá zdravotní omezení. Zatím máme jedinou negativní zkušenost – s depresemi. Lidem v akutním stádiu deprese bych seminář nedoporučil. Takovému člověku hrozí nebezpečí, že si uvědomí svoji zodpovědnost za svůj život, což nemusí unést a jeho deprese se může zhoršit.

Naše zkušenosti ukazují, že seminář mohou v pohodě absolvovat i schizofrenici a lidé s epilepsií.

Klíčovým impulsem pro vznik Modré Alfy byly semináře Zlatá Mysl, které spolu se Sylvovou Metodou přinesly tyto myšlenky a metody oficiálně k nám do republiky. Všichni vycházíme ze stejného základu i ze stejné literatury. Základem je pojetí myšlenky jako energie a přijetí možnosti obousměrné komunikace s podvědomím. Z tohoto základu jsou odvozeny techniky, které se u uvedených tří firem téměř neliší.

Podle mě se ale navzájem odlišujeme „filosofií“, způsobem jak vyučovaných technik využívat. Nasměrování dostává člověk na semináři jako nabídku, samozřejmě mu zůstává jeho svobodná volba, jestli techniky použije pro rozvoj profesní, rozvoj ekonomický, nebo pro svůj osobní růst.

Byl jsem vychováván v křesťanské tradici, ale po pubertě jsem se vymanil; ne snad z jeho vlivu, ale z ortodoxního přijímání dogmat. Od nějakých čtrnácti let mě začaly velice lákat všelijaké ty esoterické nauky, alternativní medicína, akupunktura. Četl jsem o buddhismu, islámu, zabýval jsem se východními filosofiemi. Je mi velice blízký taoismus…Dodnes mám plnou skříň všelijakých samizdatových přepisů a překladů. Pracoval jsem jako sportovní trenér a svým způsobem jsem začal tyto poznatky uplatňovat v trenérské praxi.

Po revoluci se v Liberci objevila Zlatá Mysl, která mi dala vnější impuls a příklad, že takové věci lze dělat i tímto profesním způsobem. Se Zlatou Myslí jsem rok a půl intenzivně spolupracoval a rok jsem pro ni přednášel. Pojetí filosofie a ekonomické požadavky na posluchače mi začaly vadit, až jsme se se Zlatou Myslí rozešli. Nějakou dobu jsem pak nedělal nic a přemýšlel, jestli mohu jít podobnou cestou sám. Výsledkem těchto úvah bylo, že jsem začal pracovat na vlastní noze a semináře jsem postavil trochu jinak.

Mezi tím jsem pomalu končil s prací konstruktéra. Nějaký čas jsem ještě chodil do práce a zároveň pořádal semináře. Přestal jsem prakticky vídat svoje děti a musel jsem se rozhodnout. Takže nyní je pro mne zdrojem obživy výhradně pořádání seminářů a přednášení.

Nemám pocit, že bych měl s pořádáním seminářů jakékoliv organizační problémy. Samozřejmě se jednotlivé semináře od sebe liší. Otázkou pro mě bývá kolik lidí se na semináři sejde. Nepoužívám žádnou inzerci ani reklamu. Lidé přicházejí na seminář na základě „ústní tradice“ – jak absolventi roznášejí své dojmy dál jakousi řetězovou reakcí. Reklama se mi protiví, ale zároveň cítím, že široké veřejnosti chybí informace o možnostech vzdělávání se v těchto oblastech – a tím nemyslím jen Modrou Alfu.

Největší radost mi přináší pohled do očí lidí na konci semináře. Když vidím, jak září, že něco našli. Když čtu „zhodnocení“, která lidé píší jako momentální dojmy po semináři. Když sdělují, že něco v sobě našli, sílu, chuť do života, touhu něco ve svém životě změnit. To je největší odměna kterou dostávám.

Modrá Alfa chystá několik nových seminářů. Už proběhl nový seminář Příprava na věk Vodnáře. V blízké době přijde seminář Partnerství, zatím obecný. Časem uvažujeme o odděleném semináři o partnerství pro partnery a pro nepartnery. Právě začíná seminář Pohybem k sebepřijetí, což je prožitkový program s využitím řízeného i neřízeného pohybu, určený k hledání svých vlastních cest, bloků a jejich uvolňování. Intenzivně uvažuji o týdenním ozdravném pobytu s cíleným hledáním kořenů zdravotních a psychických problémů v dětství i v prenatálním vývoji – najít je, pojmenovat je a odblokovat, aby člověk pokud možno nenesl zátěže, které si v dětství do svého života naložil.

Je to doba, kdy se vyhrocují rozpory. Na jedné straně vidím extrémní přeceňování materiálního světa, proti kterému stojí trend návratu nebo hledání duchovních cest a prosazování priorit duchovních hodnot. Tyto dva proudy se v současné době zintenzivňují a střetávají, což je v současném přechodovém období z astrologického hlediska logické. Materiální svět přestává mít prioritu a jeho poslední záchvěvy (alespoň doufejme, že jsou poslední) vypadají, jakoby byl na vítězném tažení. Vnímám, že čím dál víc lidí začíná zajímat něco jiného, než jenom materiální hodnota. Lidé hledají, co je za ní a obracejí se sami do sebe, nebo k různým duchovním směrům. Doufám, že je to cesta, kterou lidstvo půjde v příštích desetiletích a staletích.

Zatím jsem měl možnost prohlédnout si její první dvě čísla. Vím, že Baraka navazuje na Manu, kterou jsem cítil jako jeden z nejlepších časopisů v oboru. Jedno číslo bývalo věnováno jedné problematice a otiskovalo různé názory, které spolu nemusely souhlasit. Považuji za důležité, že čtenář tak získává informace z různých pohledů a tím je nucen hledat si svým vlastním přemýšlením svou vlastní cestu. Tento základní trend časopisu se mi moc líbí.

Čtenářům Baraky bych vzkázal, ať přemýšlejí o všem, co čtou. Je-li pod nějakou informací podepsána světově uznávaná kapacita, ještě to neznamená, že je to pravda. Každou informaci je třeba zvážit nejenom mozkem, ale i srdcem.

Tázal se a zapsal Jan Havelka
(Rozhovor byl připraven pro časopis Baraka na jaře 1997)