Jak jsem tlačil Honzu k Bohu

Božské síly mi už dávno říkaly a symbolicky se to projevilo i ve snech a v rýze na ruce, že Honza bude jedním z těch mála, co se do mystiky pustí. On ale rok o sobě nedával vědět a jeho případ jsem viděl stejně černě jako mnohé jemu podobné. Neměl jsem mu ani volat, prý by mě nepřijal dobře. Naše postoje byly značně odlišné. Bylo pro mě velké překvapení, když se sám ozval a požádal o další zasvěcení. Doporučil jsem mu návštěvu božského světa a on přijal. Být v těle boha je víc než rozmluva s Ním.

Původně jsem plánoval, aby zažil téměř úplný pocit božského, jež podle našich zkušeností začíná od 55 procentního ponoru do 5,5 té dimenze. Takovou meditaci jsem mu navrhl, on ji přes výhrady k našemu označování přijal. I jeho nadvědomí souhlasilo, prý se už těší.

Vyprávěl jsem mu o hypnóze s Milanem, kde jsem spojil meditaci s hlubokým ponorem do božského s psychoterapií regresí vedenou jeho nadvědomím. (Je na http://www.volny.cz/mahakali/nov.html)

Pustil jsem mu CD Duality s božskou Lisou Gerrard a poslal ho bohu do náruče. Po chvíli jsem musel dojít pro lavórek, protože se mu chtělo zvracet. Marně jsem ho vybízel, aby se tak symbolicky zbavil všeho starého v sobě. Měl zábrany, přitom v holotropním dýchání se to občas stane. Na jeho truchlivý výraz jen tak nezapomenu. Pokoušel jsem se s ním vést rozhovor, aby si uvědomil oč jde, ale marně. Bál se o své já. Bylo jasné, že nepochopil existenci božského nadvědomí a žije si bez Něj ve svém egu.

Co je to já, ptal jsem se ho opakovaně. Z odpovědí bylo jasné, že se ke svým božským částem počínajíc intuicí vůbec nehlásí. Neuvědomuje si, že božské síly mají své úkoly a zásady, jež jsou nadřízené lidským, ze kterých nejsou ochotny slevit. Věděl jsem, že jeho utrpení je očistné. Poslouchej, říkám mu, v té hudbě je božské, tam přece není bolest a strach jako v tobě. Jestli chceš, vpluj do ní. Nechtěl.

Ten den jsem plánoval 21. meditaci a když jsem ho viděl tak ztrápeného, skoro bych do ní vešel sám, vždyť mě hudba vtáhla na 36 procent. Vidíš, ve mě je božské a nemám strach, přesvědčoval jsem ho. Opět marně.

Snažil jsem se udržet se na hranici nenátlaku, ale občas jsem ji trochu překročil a uvědomil si svou chybu. Trochu mne naštval, chlap jako hora a bojí se své intuice! Přitom se už tolik desetiletí Boha hledá.

Známe to ale všichni, pro ego je Dokonalost moc dokonalá, Nekonečno moc veliké a Věčnost moc dlouhá. Nešlo to i proto, aby si rozmyslel, zda to VÁŽNĚ chce. Fakt je, že on se bál exkurze a my po roce meditací se obáváme definitivního pobytu v božském, v tom jsme si podobni. V hloubi duše nejprve v boha nevěříme a když už v něj máme jistotu, bojíme se velikosti Jeho Holé Reality.

Když po hodině konečně odreagoval svůj strach, v což jsem už nedoufal, začal se jeho ponor do božského prohlubovat. 22, 24, 28 procent. Postupně jsem mu říkal, jak hluboko je v božském a na jeho výrazu to bylo vidět. Začal se pohybovat v rytmu hudby. Krátkodobé maximum měl 46 procent, což není málo, ale ani moc. Božské je už ale docela silně cítit.

Honzu čeká ještě mnohé a záleží na jeho vůli, jak rychle mu učení půjde, božské síly mu výuku udělají dokonalou. Teprve pak bude pořádně ohromen. Víc, než si zatím dovede představit. Mystika je náročná práce právě tak jako každá jiná. Naivní romantismus v ní nemá místo. Chce své. Má konec s životem ve sladké nevědomosti. Kdyby dal meditacím tolik snahy jako svým www stránkám, byl by již osvícen. Kdoví, jak bude snášet, až mu intuice bude více mluvit do života… V mystickém channelingu nejsou ani tak problémem exkurze do božského světa, ale očistné procesy temné noci duše a psychická nestabilita ze zážitků.

Roman Palka
8. 2. 2000

(Honzův popis téže události viz Má první meditace.)