Kurz objednávek

Tři lekce tvořivé představivosti, přijaté skrze channeling od SKN

  Úvod

Na úvod chci poděkovat Romanu Palkovi, který mě koncem července 1998 zasvětil do kontaktu s kosmickými zdroji. Při tom se mi stalo snad poprvé v životě, že praxe předběhla teorii. Aniž jsem jakkoliv rozuměl tomu, co se děje, jsem byl Romanem vyzván: „Teď zavolej SKN“. Naprosto nevěda, co přijde, jsem překvapeně spatřil SKN jako vznešenou plochu, která se rozprostírá svisle přede mnou a pomalu se pohybuje ode mne vpřed. Ve směru jeho pohybu zeje prázdnota. Za ním zůstává hotový svět ve formě cesty, po které pak mohu kráčet.

Nikdy dříve jsem o SKN neslyšel (a že už jsem slyšel o lecčems). Ani dodnes pořádně netuším, jak se ke kontaktu s ním dostal Roman Palka. Nicméně (na rozdíl od onoho lecčehos) jsem SKN viděl na vlastní oči. Kosmický zdroj SKN je cosi jako kosmický projektant – generuje pro nás jsoucno. A proto může pro nás být patronem tvořivé představivosti.

Neměl jsem v channelingu žádnou velkou zběhlost a tak jsem nově objevené Zdroje zpočátku kontaktoval docela plaše. Při mém prvním samostatném kontaktu mi SKN sdělil doslova toto: „Já jsem ten server, co zpracovává vaše objednávky. Mohu vás naučit správně objednávat. Zkuste se na mě obrátit na imaginační skupince – učiňte mě vaším patronem.“

Imaginační skupinku si přála ustavit několik týdnů před tím naše kamarádka Blanka. Scházeli jsme se ve třech (Blanka, Květa, já), abychom si navzájem pomáhali s tréninkem tvořivé představivosti, tak trochu podle Shakti Gawain a Orina. Nezávisle na sobě jsme všichni dostávali od svých „nadřízených“ konkrétní pokyny, že naší základní duchovní praxí má být výcvik tvořivé představivosti. A právě do této situace nám SKN nabídl jeho kurz objednávek, což jsme pochopitelně přijali jednoznačně s nadšením. SKN mě pověřil tlumočením. Uspořádali jsme to tak, že jsem kontaktoval SKN a nahlas tlumočil jeho učení. Na první lekci to zapisovala Blanka ručně, další dvě lekce jsem už mluvil na diktafon.

Tímto se omluvám laskavému čtenáři za útržkovitost mnou předávaného učení, ale celé to bylo dost nad mé síly. Mou počáteční euforii rychle vystřídalo traumatizující vědomí jakési historické zodpovědnosti kombinované s vlastní nedostatečností. SKN mě podporoval svou důvěrou a benevolencí, ať tlumočím způsobem pro mě přirozeným. Dával mi spíš celistvé obrazy, než doslovnou řeč, a nechal mě, ať je formuluji tak, jak jsem zvyklý formulovat.

S odstupem jednoho měsíce máme všichni tři s přijetím učení SKN značné obtíže. Snažíme se brát ho vážně a narážíme při tom na dříve nepoznané nepříjemnosti. Přejeme laskavým čtenářům, aby (pokud se do toho budou chtít pustit) byli úspěšnější, než jsme zatím my.

  1. lekce – Objednávka  

(Radotín, 9. 8. 1998)

Já jsem ten server, co zpracovává vaše objednávky. Představte si mne jako plochu, kterou vidíte v dálce před sebou a která před vámi couvá. Přede mnou je prázdnota, za mnou zůstává hotový viditelný svět. Vytvářím vám cestu, po které potom kráčíte.

Působím jako přírodní zákon a vaši cestu vytvářím vždy, ať o to stojíte nebo ne. Tuto důstojnou formu, ve které se vám teď ukazuji, jsem na sebe vzal proto, abyste mě brali víc vážně. Jako všednodenní přírodní zákon mě totiž moc vážně neberete.

Podklady pro vytváření vaší cesty získávám ze tří zdrojů:

• Struktura prázdna přede mnou. To je část vaší karmy, na kterou v tuto chvíli nemáte žádný vliv, například vaše rasa. Je výsledkem vašeho chtění v minulosti.
• Struktura vašeho podvědomí – vaše nevědomé vyzařování. To je ta část vaší karmy, kterou můžete částečně ovlivnit například psychoterapií. Je také výsledkem vašeho chtění v minulosti.
• Vaše vědomé chtění. To je vaše svobodná vůle v přítomnosti.

Převážná většina lidí na tomto světě nemá své chtění pod kontrolou. Ale já musím vaši cestu stavět v každém případě a nemám-li jinou surovinu, dělám vám cestu z vašeho chaotického chtění. Pro generování vaší cesty používám jediná vstupní data – vaše chtění. Opakuji: i vaše karma (struktura prázdna i struktura podvědomí) je výsledkem vašeho chtění v minulosti.

Vaše cesta je na sto procent tvořena vaším chtěním. Vaše chtění je objednávkou vaší cesty.

Představte si, že jste hosty v mé restauraci svět. Slouží v ní číšníci, připravení přijímat objednávky. Způsob objednávání není složitý. Číšníci se objednávkami hostů necítí obtěžováni, dělají svou práci rádi.

Řada lidí má na tomto světě pocit hladu, ale do restaurace vůbec nezajdou. Nebo zajdou, ale chovají se tam chaoticky. Nevědí co chtějí, nebo to nedovedou vyjádřit. V mé restauraci totiž nestačí pouze vyjádřit touhu. Člověk, který vyje u stolu, že má hlad, si ještě tím nic neobjednává.

Můj jídelní lístek je virtuální. Jeho položky si vytváříte podle své potřeby. Vytvořit položku v jídelním lístku znamená mít o ní zrovna tak jasnou představu, jako o svíčkové na jídelním lístku v restauraci.

V mém jídelním lístku si můžete vytvářet položky tím, že si o nich uděláte jasnou představu.

Jasná představa o položce je základem každé objednávky. Pamatujte, že vaše objednávky jsou jediným datovým vstupem do procesu vytváření vašeho života, na který máte vliv.

B: Jak objednávat, aby to nebyla jen položka, ale přijatelná objednávka?
Odesílání objednávky budeme probírat příště. Vytvořením položky je objednání prakticky hotovo. Dnes se budeme věnovat zaostřování představ.

K: Kolem mého těhotenství je spousta věcí, o kterých nedokážu mít jasnou představu. Stačí zadání, aby bylo mé miminko zdravé?

Stačí. Položka nemusí být konkrétní věc.

Nyní mi předveďte vaše konkrétní imaginace a já vám povím, co by se na nich dalo vylepšit:

• Jasněji si uvědomujte, proč chcete to, co chcete. Zaměřte se pokud možno rovnou na konečný cíl, nikoliv na prostředky k jeho dosažení.
• Respektujte svobodnou vůli ostatních bytostí. Magie na lidech není zakázaná, ale přináší vám budoucí utrpení. Pokud někomu vnucujete svou vůli, vestavujete do základů svého života cosi nepřirozeného, co budete muset dříve či později stejně napravovat.
• I duchovní mistři jsou živé bytosti, ani na nich by se proto magie neměla dělat.
• Chcete-li být milováni konkrétním člověkem, zkuste jej ve vaší představě nahradit někým nekonkrétním s požadovanými vlastnostmi. Pro mne je mnohem jednodušší vyhledat pro vás člověka s požadovanými vlastnostmi, než předělávat někoho konkrétního.
• Měli byste v duchu vidět jasně zaostřený obraz objednávaného žádoucího výsledku. Pokud vám to nejde, vypracovávejte svou vizi ještě dál, nebo ji opusťte.
• Dobře zaostřený obraz by měl být provázen fyzickým pocitem v těle.
• Imaginací můžete mít i několik set. Komplexní objednávky proto rozdělujte do samostatně splnitelných položek. Budete mít snadnější evidenci.

To, co se zde učíme, je jedna z mnoha technologií nového věku. V předchozím věku byly technologie založené na přístrojích, v novém věku přicházejí technologie založené na duši. Dávám vám své know-how, které je použitelné stejně jako kterékoliv jiné.

Žijete své životy způsobem, který vás už možná úplně neuspokojuje. Zatímco ve vašich přístrojích máte pořádek, ve vaší duši máte chaos. Možná chcete, aby i ve vašem osudu a ve vaší duši věci fungovaly tak, jak funguje elektřina v počítači, to znamená produktivně. Aby se tam dělo to, co chcete.

Tato technologie může způsobit přechod ze stavu, kdy se cítíte být napůl trosečníky a napůl plavci v moři svého osudu, do stavu, kdy na moři svého osudu řídíte svou jachtu, nepotopitelnou, rychlou, krásnou. Může se tím mnohonásobně zvýšit vaše jistota a rychlost postupu vpřed.

  2. lekce – Objednávání  

(Radotín, 23. 8. 1998)

V minulé lekci jsme probírali jak položku zaostřit. Teď budeme mluvit o tom, jak z položky udělat objednávku a odeslat ji.

V restauraci vašeho života se občas chováte tak, jako byste si něco objednali, a pak v úzkosti, jestli to opravdu dostanete, běžíte do kuchyně a tam popoháníte personál, nebo to za něho rovnou sami děláte. Jako byste si tu svou věc chtěli sami uvařit, abyste měli jistotu, že ji opravdu dostanete. Teď se budeme učit lepší způsob.

Představte si své notýsky. Svým chtěním můžete ze svého notýsku udělat knihu objednávek, pomocí které se z vašich položek stanou odeslané objednávky. Můžeme se spolu dohodnout, že vaše notýsky budu považovat za datové rozhraní mezi vámi a mnou. Není okolo toho třeba dělat žádný rituál. Stačí, abyste si na notýsek napsali „SKN“, nebo něco podobného. Tím se z vašeho notýsku stává technologická pomůcka.

Doposud jste se pokoušeli s notýsky zacházet intuitivně. Teď vám navrhnu lepší způsob. To, co jste tam zatím zapsali, oddělte tlustou čarou. Nyní začnete zapisovat jiným způsobem. Technologie zapisování je velmi prostá. Když zaostříte položku ve své mysli a budete ji chtít odeslat jako objednávku, vezmete notýsek, na první volný řádek napíšete datum, a za něj několika málo slovy popíšete zaostřenou položku. Na následujícím volném řádku si uděláte okénko – obtáhnete celý řádek tužkou a uprostřed jej svislou čarou rozdělte na dvě políčka.

Do levého políčka si budete poznačovat, kolikrát jste na tuto položku pomysleli. Pokaždé, když budete listovat svým notýskem a přečtete si tuto položku, uděláte si do levého políčka značku v závislosti na tom, jak si myslíte, že se tato položka vyvíjí. Máte-li pocit, že se nevyvíjí vůbec, napíšete si minus. Máte-li pocit, že už se plní, napíšete si plus. Pokud máte pocit, že tak něco mezi, napíšete si tečku. Po čase bude v tomto políčku u každé položky patrné, jak často jste na ni mysleli a jak se postupně vyvíjela.

Příklad:

9. 9. 98 – V pohodě uveřejňuji kurs objednávek na Internetu.

B: Otázka ke způsobu hodnocení. U konkrétních věcí je celkem jasné, nakolik se plní. Jakým způsobem hodnotit plnění položky méně konkrétní?

Zcela subjektivně.
Pocit může být třeba dvakrát plusový, ale vzápětí může být třikrát minusový, takže vývoj nemusí být vzestupný?

Vůbec nemusí být vzestupný. Značky slouží vaší evidenci. Subjektivní pohled je jediný možný.

Postupně se váš notýsek bude plnit položkami. Pro jejich počet neplatí žádné omezení, může jich být mnoho set. Doporučuji vám, abyste si notýsek často četli a zapisovali si značky k jednotlivým položkám. Budete-li se scházet k imaginacím, nemusíte přemýšlet, kterou z nich máte číst nahlas. Prostě budete mluvit o těch, které vám v tu chvíli připadají nejdůležitější, na kterých jste momentálně nejvíc zainteresovaní.

Samotný akt zápisu položky do notýsku je odesláním objednávky.

Objednávka je odeslaná i tehdy, kdybyste na ni už nikdy nepomysleli. Může se vám stát, že zapíšete objednávku, založíte notýsek, nepodíváte se do něj, a přesto může být objednávka časem splněna. Jestliže chcete zvýšit prioritu objednávky, máte k dispozici tři stupně: Nejnižší prioritu má zapsaná objednávka, na kterou se už nikdy nepodíváte. Střední stupeň priority má objednávka, kterou si občas přečtete a napíšete si k ní značku. Nejvyšší stupeň dostane objednávka, kterou si ještě k tomu říkáte nahlas, když se sejdete.

Budete li si položky v notýsku občas číst, časem si možná všimnete, že některá položka je splněná. Nebo si všimnete, že vás už přestala zajímat. To jsou dvě možnosti ukončení objednávky. Objednávka je buď ve stavu „objednáno“, nebo „splněna“ nebo „zrušena“. Navrhuji vám, abyste si splněnou objednávku ve svém notýsku zaškrtali zlatou tužkou, aby bylo při dalším listování na první pohled patrné, že už se touto položkou nemusíte zabývat. Do pravého políčka pod položkou si poznamenejte datum splnění.

Když vás položka přestala zajímat, zrušte objednávku. Navrhuji vám, abyste si položku zaškrtali černou čarou a do pravého políčka zapsali datum zrušení. Položka by měla zůstat čitelná, ale mělo by být patrné, že se o ni při procházení notýsku už nemusíte starat. Tak se budete učit pracovat s objednávkami.

Notýsek by se pro vás mohl stát velmi důležitou pomůckou. Doporučuji vám, abyste ho nosili u sebe, v aktovce nebo v kabelce, a abyste s ním pracovali často a hodně.

B: Co když splnění objednávky není jednorázový akt – například „moji klienti mi dávají kladnou zpětnou vazbu, jak se po mé terapii cítí“? Pokud mi první klient dá tuto zpětnou vazbu, ještě to neznamená, že bych chtěla objednávku ukončit. Chtěla bych tuto zpětnou vazbu od všech klientů. Jak ošetřit ukončení takové objednávky?

Svobodně. Každý klient ti dá nějakou zpětnou vazbu a ty ji ohodnotíš plusem či mínusem. Můžeš mít třeba tisíc plusů a pořád nebýt uspokojená. Záleží jen na tobě, jestli budeš chtít objednávku považovat za uspokojenou, nebo chtít objednávat dál.

Pokud budu mít sto plusů, napíšu datum uspokojení a zarámuju zlatě, tak je tato objednávka ukončena. Znamená to, že mi klienti přestanou dávat zpětné vazby?

Cokoliv jednou vypracuješ, je tvoje. Podobně jako když si přeješ udělat vysokou školu a jednoho dne ji dokončíš, objednávka je splněna – vysokou školu už ti nemůže nikdo vzít.

Je to jako jednou položené koleje, které už nikdo nevytrhává?

Tak. Cokoliv získáte, je vaše, dokud to nebudete chtít zase změnit. Když objednávku kladné zpětné vazby svých klientů zarámuješ zlatě a uvědomíš si vděčnost za její splnění, tak to vůbec neznamená, že v tu chvíli přestane platit. To znamená, že se to stalo natolik přirozenou součástí tvého života, že už se tím nemusíš dál zabývat. Když strom chce, aby mu vyrostla větev a ona mu vyroste, od toho okamžiku se už může zabývat dalšími větvemi. Předchozí větev mu obvykle zůstane.

Teď bude chvíli řeč o vaší tendenci běžet do kuchyně a tam si vařit sami. Když jdete svým životem po cestě svého osudu, je vaše cesta v té chvíli, kdy po ní jdete, velmi pevná. Můžete si představit, jako byste právě jeli po kolejích, které jsou velmi tuhé.

Koleje, po kterých právě jedete, neohnete.

Ale před vámi postupuji já, který vám v budoucnosti ty koleje právě teď tvořím, a mne ovlivnit můžete. Chci mluvit o tom, abyste veškeré své myšlení přeorientovali na imaginace. Jestliže vaše koleje zatáčejí jiným směrem, než vy chcete, můžete vyplýtvat spoustu energie na pokusy vytrhnout se z nich, nebo sebe prožívat jako oběť, nebo se vztekat a na někoho se za to zlobit. Všechny tyto způsoby reakcí jsou plýtváním energie. Výslovně po vás chci, abyste se to teď velmi rychle naučili dělat úplně jinak. Jestliže vaše koleje vedou jiným směrem, než vy chcete, tak to znamená, že jste si to tak objednali, ať vědomě, nevědomě, nebo skrze strukturu vašeho prázdna. Je to něco, co vám stoprocentně patří, a vám nezbývá vůbec nic jiného, než to plně přijmout.

Jestliže se vám to nelíbí, a na to samozřejmě máte právo, tak vám navrhuji lepší způsob. Pokud se vám nelíbí situace, ve které právě jste, vytvořte položku, která popisuje, jak by měla situace vypadat podle vás. To je jediná smysluplná reakce na jakékoliv utrpení nebo rozladění. Chtěl bych, aby se vám to stalo mechanickým návykem. Jakmile do vás ve vašem životě něco vrazí, jakmile budete mít pocit, že se děje něco, co nechcete, a rozruší vás to, berte to jako impuls, abyste si ujasnili, jak to skutečně chcete. Při nejbližší příležitosti vytvořte a odešlete objednávku, popisující jak to chcete skutečně. To je nejlepší možná reakce na jakékoliv utrpení nebo ohrožení nebo rozrušení nebo vykolejení. Úplně mechanicky si zvykněte reagovat na všechny nárazy, které jsou pro vás nepříjemné, tak, že v nejkratším možném čase zformulujte objednávku obsahující vizi, jak chcete, aby ta situace vypadala.

Vaše životy jsou zašmodrchané. Vaše karma je zapletená. Není pro vás jednoduché najít si vždy dostatek času a klidu na to, abyste se věnovali svým objednávkám. Já vám říkám, že objednávky jsou pro vás velmi důležité a že vaše první imaginace by měly směřovat k tomu, abyste si vytvořili dostatek času a klidu na to, abyste se jim mohli věnovat.

Jestliže se vám podaří jenom trochu ovlivnit váš život tak, aby byl v souladu s vaší vizí, ve vašich životech velmi ubude nárazů a katastrof, napětí a stresů.

Můžete si zvyknout před jakoukoliv činností, i bezvýznamnou, zaostřit vizi výsledku. Nemusíte si všechno psát do notýsku. Než vejdete do dveří, udělejte si vizi, jak chcete, aby to za těmi dveřmi vypadalo. Než se vydáte na cestu autobusem, udělejte si vizi jak chcete, aby cesta proběhla. Než jdete na nákup, udělejte si vizi toho, jak chcete aby ten nákup vypadal a co si chcete odtamtud přinést. Čím dál víc se spoléhejte na to, že zaostřená a odeslaná objednávka vám může přinést hotový výsledek doslova aniž pro něj hnete prstem.

Vaším cílem by měla být trvalá imaginace, abyste ve své mysli měli jenom to, co chcete, aby se uskutečnilo. Tím i mně velmi usnadníte práci.

B: je těžké nesklouznout, mysl vytváří často hrůzné obrazy, u kterých by člověk ani náhodou nechtěl, aby se vyplnily. Co s tím?

Vytvořit opačnou položku.

Tím se to zruší?

Jak chceš, aby to bylo, tak si to objednej. Navrhuji objednávku typu „má mysl je jasná a klidná a obsahuje to, co chci aby obsahovala.“ Objednávky týkající se vlastní mysli a duchovního vývoje se plní velmi pomalu, protože mají naprosto zásadní význam. To jsou vůbec nejdůležitější objednávky vašeho života. Proto buďte trpěliví. Pracujte na nich a uvědomujte si, že tím objednáváte ty největší poklady. Konkrétně tato doporučená objednávka je, vyjádřeno v korunách, za milióny. Tou si objednáváš velkou cennost. Vůbec nemusíš přemýšlet o tom, jestli si ji zasloužíš. Stačí, že ji chceš. Vědomí, že objednáváš velkou cennost, nemá znamenat, aby sis myslela, že na ni nemáš nárok. Má to znamenat, aby sis uvědomila, že to možná bude chvíli trvat.

K: I v mé mysli se občas objevují myšlenky nebo obrazy, se kterými se neumím vyrovnat. Myslela jsem si, že to utrpení, které si dovolím prožít jenom ve fantazii, mě už třeba Vesmír nebude nutit potom prožívat ve skutečnosti.

Ve skutečnosti si nějakým způsobem toto utrpení přeješ. Proto přitahuje tvou pozornost. Máš-li dobrou karmu, skutečně ti stačí prožívat si ho jako simulaci, v představě. Já ti doporučuji, aby sis objednala pravý opak, až se toho nabažíš. Máš-li negativní obsahy mysli, které tam už nechceš dál mít, objednej si přesně opačné. Vezmi notýsek a napiš si „Moje mysl je čistá a plná obrazů štěstí a hojnosti“. Rozumíš tomu?

Rozumím, dříve se mi to dělo častěji než teď.

To je přesně ta situace, kdy pociťuješ náraz, který ti není příjemný. Navrhuji, aby ses naučila reagovat tak, že vezmeš notýsek a napíšeš opačnou položku.

Takže to nemusí být opačná položka – k tomu, co si představuji negativního, vytvořit pozitivní – ale obecně ke stavu mysli?

Můžeš to udělat jak chceš. Já ti navrhuji, aby sis v tu chvíli uvědomila co nechceš, od toho se otočila o 180 stupňů a uvědomila si co tedy chceš, a to si v tu chvíli objednala.

Teď zpátky k odesílání. Nejlepší způsob odesílání objednávky je zápis do notýsku. Drobnější objednávky si můžete přehrát v mysli a odeslat je formulí „Toto, nebo něco ještě lepšího, nechť se děje ve prospěch všech zúčastněných“. To je odeslání objednávky s menší prioritou, než je zápis do notýsku. Už tím, že se myšlenka zapíše, se částečně materializuje, což je pokročilejší stupeň uskutečnění, než když se jenom myslí. V průběhu běžného dne můžete udržovat ve své mysli trvalou hladinu toho, po čem toužíte, aniž to nějak explicitně odesíláte. Například nastupujete do autobusu. Když autobus přijíždí, nemáte čas ani vytahovat notýsek, ani si říkat nějaké formulky. Jenom si představte, jak je v tom autobuse svěží a příjemná atmosféra a jak tam máte dost místa.

Je mnohem jednodušší udělat to předem, než až na místě.

Nyní vám řeknu proč. Já působím pouze skrytě. Teď si můžete přát, aby tento pestrý ubrus na stole mezi námi zbělel – bylo by to moc hezké, kdybyste mohli vidět, jak opravdu zbělí. Ale tím byste mě nutili, abych vystoupil ze své skrytosti. Tím byste se pokoušeli o magii na mně. Když už jsi v autobusu, který je narvaný, a ty začneš imaginovat „Ať je tady volno a svěžo“, dopouštíš se magie na mně. Nutíš mne, abych něco udělal ne skrytě. To si nenechám líbit.

Nemám rád takové požadavky, které se mne snaží přinutit, abych působil zjevně.

K: Když se zapomenu a vlezu do narvaného autobusu, mohu imaginovat, že mě někdo pouští sednout?

B: Nebo že se na příští zastávce autobus uvolní?

Výrazně zvýšíš šanci na uskutečnění, budeš-li ohleduplná ke mně a necháš-li mne působit skrytě, protože tak já to chci. Imaginace vyslaná předem má mnohem větší účinnost, než imaginace požadovaná okamžitě. To je moje podmínka. Nechejte mne působit skrytě. Formulujete-li svou položku, zkontrolujte ji i na to, abyste se nedopouštěli magie na mně.

Pak se SKN opět vyjadřoval k našim imaginacím v notýscích a k jejich přednesu. Blanka dostala pochvalu za procítěný přednes – nebeští číšníci se zaradovali: „Konečně host, který ví co chce“ a začali kmitat.

  3. lekce – Realizace  

(Letňany, 29. 8. 1998)

Tento kurz bude zatím poslední. Bude o práci s obavami a o přebírání řízení.

Když se věci vyvíjejí jinak, než vy chcete, vznikají ve vás obavy. Většina lidí tady na zemi je svými obavami řízena. Když je člověk řízen svými obavami, přitahuje to, co je obsahem obav. Takže to není ten nejlepší způsob a vy byste se měli naučit způsob jiný.

Představte si, že jste kapitáni na své lodi. Na lodi je hodně dalších lidí, kteří jsou vám podřízeni. To jsou ti „nebeští pinglové“. Můžete si představit, že každý z vás má k dispozici celé mužstvo, které je připraveno plnit vaše přání, vyjádřená vašimi objednávkami. Teď si představte, že se vaše loď dostane do obtížného postavení, třeba mezi korálové útesy za bouřky a vy začnete cítit obavy. Snahou každé obavy je vnutit vám obraz špatného konce. Když se zabýváte svými obavami, zabýváte se těmi horšími variantami. Když se vaše loď zmítá za bouřky mezi korálovými útesy, vaše obavy vám vnucují obrazy jak loď naráží na útes a jde ke dnu.

Vaše mužstvo v takovém okamžiku neví, co má dělat. Jestliže vy, jako kapitán lodi, která jede na korálový útes, vizualizujete představu, jak loď jde ke dnu, vaše mužstvo vám nemůže pomoci. Vaše mužstvo čeká na vizi toho, jak chcete aby to bylo. Pak je vám připraveno sloužit. Čeká na vizi žádoucího výsledku, aby se jí chopilo a začalo ji uskutečňovat. Budete-li mu dávat dobré a silné vize, vaše mužstvo se bude stávat dobrým a silným. Jestliže se budete utápět ve svých obavách, vaše mužstvo neví co má dělat.

K: Co dělat ve chvíli, kdy obavy začnou zaplavovat moji mysl?

To je dobrá otázka, protože o tom dnes bude hlavně řeč.

Teď je doba pro pozemskou civilizaci, kdy je možno začít měnit prožívání jednotlivců tak, že začnou přecházet přes určitou kritickou čáru směrem nahoru, čili budou dělat kvantový skok. Je to dobrý vývoj a vy tři jste zrovna na onom přechodu. Učení, které teď dostáváte, je učením pro ten přechod.

Přesně je to tak, že pokud jste v obavách, jste pod čárou přechodu. Vy se okolo této čáry teď motáte a budete se ještě nějakou dobu motat, to znamená kmitat okolo ní nahoru a dolů. Pokud máte obavy, jste pod čarou, jste v klasickém způsobu lidského fungování. Aby vám toto učení mohlo fungovat, musíte být nad čarou. To, jestli jste v obavách, nebo v nadšení, vám signalizuje, kde se nacházíte. Je přirozené, že budete zažívat období, kdy budete zaplaveni obavami. Pro vás je to především signál, že byste měli použít všech prostředků, abyste se pozvedli.

K: Takže nemá smysl obavy zkoumat a věnovat se jim?

Nemá.

Mně třeba Andrej na kurzu hodně pomohl, když se mě zeptal, z čeho mám na porodu největší strach, a nechal mě tu obavu úplně vizualizovat. Potom jsme s tou vizualizací pracovali a tím se jí zbavili.

Honza také chodil čtyři roky na psychoanalýzu, kde se zabýval svými obavami. To není špatně. Ale v tom, co my teď tady děláme společně, je to zbytečné. My tady neděláme hlubinnou psychoterapii, my tady děláme práci s objednávkami.

Ale to neznamená, že by cesta hlubinné psychoterapie byla špatně!

Ne, vždyť ji všichni děláte. Skrze audity se řeší kořeny obav.

Takže má smysl v auditech pokračovat?

Ano.

Takže by se měl člověk obavami zabývat a vizualizovat je jedině pod vedením terapeuta?

Ano. Říkám, že chce-li člověk objednávat osvíceně, neměl by se obavami pokud možno vůbec zabývat.

Dávám vám přesný návod, co můžete udělat, když pociťujete obavu:

1. Pozvednout svého ducha.

Abyste mohli zpracovat obavu kvalitně, musíte se dostat nad čáru.

B: Jak poznám, že jsem nad čárou?

Že ti půjdou snadno uskutečnit ty další body.

2. Přijmout nepříznivou situaci takovou, jaká je a poděkovat za ni.

Znamená to uvědomit si, že tuto situaci vám dávám já, na základě vašich objednávek, zcela spravedlivě.

K: Člověk má často obavy, i když se mu nic neděje.

V tomto bodě můžete zúročit všechny vaše nauky, protože to v podstatě už dávno víte.

K: Co víme?

Že tomu tak opravdu je.

K: To jo, ale já se můžu bát, aniž se mi něco děje, takže nemám co přijímat. Mám přijmout situaci, že přestože se mi nic neděje, mám strach a necítím se dobře?

Ano. Protože tu obavu ti stejně posílám já na základě tvých objednávek a struktury tvého prázdna. Není tam žádná nespravedlnost.

Svou situaci máte přijmout až tak, abyste za ni dokázali poděkovat. A tady se můžete vyvztekat – tudy také vede ta čára. Ve chvíli, kdy je člověk schopen poděkovat, je nad čárou. Tím, že se o to snaží, dostává se nad čáru. Jste-li schopni přijmout situaci, ve které se necítíte dobře, tak, že za ni poděkujete, rázem jste nad čárou.

3. Vytvořit vizi žádoucího výsledku.

To znamená, že když stojí člověk na poště u okénka a vidí, že mu za chvíli jede vlak a že před ním to nějak dlouho trvá, je na místě vnutit tam vizi, jak tím vlakem v pohodě odjíždí. Může ji tam vnutit, protože přirozeným setrvačným pohybem mu tam vniká vize způsobená obavou, která vizualizuje, jak ten vlak odjíždí bez něj.

K: Ale na vlaky to funguje, to mám vyzkoušené.

Na všechno to funguje.

4. Jít a něco pro to udělat.

Obava má v sobě jakýsi aktivující potenciál, je urgentní.

Člověk pociťuje obavu mnohokrát denně. Pro vás je krajně užitečné využít tutu techniku a naučit se tímto způsobem zpracovávat všechny vaše obavy. Znamená to, že by se obava měla stát impulzem pro vytvoření vize žádoucího výsledku úplně reflexně. Že jakmile pocítíte obavu, bude pro vás impulzem, abyste si ujasnili, co chcete. Abyste hned přeběhli tyto čtyři body, ujasnili si co chcete, a šli pro to něco udělat. Obrazně to vypadá tak, že kdykoliv vstupujete do nějakých dveří, měla by vás předcházet letmá objednávka, jak chcete, aby to za nimi vypadalo. Kdykoliv nastupujete do dopravního prostředku, měla by vás předcházet letmá objednávka, jak chcete, abyste se tam cítili. Když kamkoliv vcházíte, nebo odkudkoliv odcházíte, když jdete do obchodu…

B: Jak se vyhnout tomu, aby v tom nebyla manipulace?

Co máš přesně na mysli?

B: Vcházím do nějakého prostoru a vyšlu letmou objednávku, jak chci, aby to tam vypadalo.

… (nepřichází odpověď)

B: Jinak. Vyskočí obava, že X jel dnes do práce, ke bude obklopen stodvaceti krasavicemi, ze kterých bude celý unesený. Vyvolá to ve mně obavu… přijmu to, protože holt jsem si nějakou špatnou objednávkou takovou obavu způsobila… a vyšlu objednávku jinou, že X tam sedí a těší se, až tady se mnou bude večer spolupracovat.

To je manipulace, to máš pravdu.

B: Tak. Takže jak se tomu uchránit?

Teď byla řeč o letmých objednávkách, když jsi v akci, jdeš na poštu, do obchodu…

B: Když jdu do obchodu a přeju si vlídnou prodavačku, nemanipuluju jí tím?

Ne. Prodavačka má vlídnost v popisu práce. Jestliže před sebou vyšleš takovou objednávku, pomáháš jí dělat její práci lépe. Tvůj problém s X by zasloužil větší objednávku, je hoden práce s notýskem. A to už jsme přeci probírali.

B: No… (nespokojeně) já jsem jen chtěla vědět, jak zpracovat obavu tohoto druhu…

(takže teď já, Honza, zkusím způsobit exemplární zpracování této objednávky. Jako Honza jsem tomu porozuměl. Jde ti o to, aby ti X byl příznivě nakloněn, a máš obavu, že tomu tak nebude. Čekám, jestli něco přijde… Cítím tam pnutí, že to jsme přeci probírali, ale ještě chvíli počkám. Jako Honza vím, že se to týká tvé skutečné obavy, a teď právě probíráme práci s obavami…)

Pořád jakoby SKN říkal – tak co je za problém, když použiješ ty čtyři body a to, co jsme před tím probírali…

B: Když vyšlu imaginaci „X se na mě těší, večer probíhá zdárně, myslí na to, že sem příjde“ tak je to přeci manipulace. Dobře rozumím, že bych se jí neměla dopouštět. Tak jakou imaginaci můžu v tu chvíli vyslat?

Na sebe jí zaměřit. V první lekci jsme probírali kritéria eticky čisté položky. Tvá otázka zní: „Jak mohu zpracovat svou obavu, když jediná vytvořitelná imaginace by byla manipulativní, a tedy eticky nečistá?“ Je to tak?

B: Ano.

Udělej ji tak, aby byla eticky čistá. „Manipuluj“ sebe, na to máš plné právo. Ptáš na něco, co ale rychle pochopíš, když se tomu trochu budeš chvíli věnovat. Už máš na to, abys takovou věc zvládla bez cizí pomoci. Nemáš deficit informací, ale deficit své tvořivosti v práci s objednávkami.

K: Takže při imaginaci musí mít člověk jakoby ukazovák otočený vždycky na sebe?

Vždycky ne. Ale je to nejlepší a nejjistější. Se sebou člověk může v tomto smyslu dělat naprosto cokoliv.

Teď vám chci ještě něco povědět na téma vzpoury proti osudu.

Člověk je každou chvíli v situaci, že není spokojen s tím, kam ho jeho koleje vedou. To je přirozené. Všichni tři víte už dost na to, abyste intelektuálně zvládli myšlenku, že koleje nejsou zlé, že jsou spravedlivé. Přesto ve vás zůstává potřeba se svému osudu vzpírat. A ta je zdravá.

Vzpoura je energie, která je použitelná na to, abyste ji vrhli do vzpoury o něco dřív, než vám vaše koleje přestanou vyhovovat. Kdykoliv vidíte situaci, která se vám nelíbí, tak váš akt vzdoru by měl vypadat tak, že v rozporu s touto situací vytvoříte obraz takové situace, kterou byste chtěli vy. Jste-li v situaci, která se vám nelíbí, váš vzdor by měl vrhnout energii do vytvoření vize takové situace, která by se vám líbila. To je smysluplná vzpoura, vzdor, odpor, tam má cenu ho klást. Můžete být v okolnostech, které vám budou vnucovat špatné vize. Váš odpor se neúčinněji projeví tím, když místo nich vnutíte dobré vize.

Zrekapituluji to:

• Nemá žádný efekt snažit se utrhnout z kolejí, pakliže už po nich jedete.
• Efekt má, třeba i násilím, nahradit špatnou vizi dobrou vizí. Tam byste měli napřít svůj vzdor.
• Vašimi skutečnými nepřáteli jsou vaše obavy. Potřete je tím, když jejich vize nahradíte svými vizemi.
• Čím lépe se vám to podaří, tím budete vítěznější.

Toto je konec poučení.

Máte nějaké otázky?

B: Nahradit… to je sice hezké. Když se vrátím ve svém životě do dětství a čekám s obavami na svou mámu… vždycky přišla zlá. Měla jsem v tu chvíli vizualizovat něco jiného? Jak jsem si měla poradit?
Neměla. Teď jsi úplně mimo, STOP.

Byl to ale rozjetý vlak, byla jsem na nějakých kolejích…

Byla jsi tehdy hluboko pod čarou. Tehdy a teď, jsou úplně jiné světy. To co je tehdy, může být předmětem psychoterapie. Teď jsi tady a už se pohybuješ okolo čáry. Jsi v úplně jiných podmínkách. A proto vám říkám, že toto učení byste neměli zbytečně posílat dál, protože zvlášť lidé hluboko pod čarou ho vůbec nemohou použít.

Jak poznám, kdo je hluboko pod čarou?

Probírejme teď to, co vám brání hladce vizualizovat vaše představy.

K: Může se stát, že i mě stihne taková rána, která mě srazí hluboko pod čáru. V tu chvíli asi nebudu schopná vytvořit správnou imaginaci…

Řečeno tvrdě: Má nauka funguje pouze od čáry výš. Tečka.

Je vaší věcí dostat se nad čáru, aby vám začala fungovat. To vám já neumím a ani nechci zařídit. Snažte se být nad čárou.

K: To znamená, že imaginace nemá takovou sílu, aby přeimaginovala třeba i velmi komplikovanou životní situaci?

Strategicky má velkou sílu altruistický život. Jestliže člověk něco dělá pro druhé, zkvalitňuje strukturu svého prázdna a jeho osud je potom snazší. Může to trvat velmi dlouho, ale je to dobrá investice. Pak je pro něho snazší být nad čárou.

K: Já znám lidi, kteří se celý život obětují pro druhé tak strašně, až z toho dostanou rakovinu a umřou.

To neznamená obětovat se. Vy všichni víte co to znamená – třeba když děláte vaši terapii, to není taková oběť. To je pomoc. A díky tomu celá skupina auditorů stoupá vzhůru, nadlehčována svojí dobrou karmou. Protože má skupina dobrou karmu, proto to v ní tak pěkně duchovně sviští. Skupina je velmi zaměřená na pomáhání lidem a to je dobrá cesta.

Je-li někdo hluboko pod čarou, není pro něj nauka o objednávkách použitelná. Tam fungují jiné nauky.

H: Můžu obsah tohoto ponaučení uveřejnit na Internetu?

Ano.

H: Můžeme to vyprávět každému komu nás napadne?

Můžete.

K: Může se stát, že to lidé nepřijmou, protože jsou v situaci, kdy to přijmout nemohou?

Ano, taková situace je u pozemských lidí častá.

K: Přeci jenom… má pro nás SKN nějaké doporučení, jak pozvednout svého ducha? Každý jsme jiný. Myslím si, že na čtyřech bodech je nejtěžší ten první, protože když se mi podaří pozvednout svého ducha, pravděpodobně dokážu i přijmout situaci a poděkovat za ni.

Ano, to je pro vás naprosto klíčová věc.

K: Vím, že dokud za problém nedokážu poděkovat, svého ducha jsem dostatečně nepozvedla. SKN nás zná, ví kudy naše koleje vedly dřív i kudy povedou…

Já SKN slavnostně prohlašuji: Nedávám ani joule energie do vašeho vzestupu.

K: Nechci žádný joule energie. Ať SKN každému z nás řekne, jakým způsobem se můžeme pozvednout…

Nemám nejmenší chuť.

A když dám do svých imaginací, že „mám svého ducha dostatečně vysoko“…

Tak to bude objednávka přímo miliardová.

Ještě cítím zprava jakési zklamání.

B: No… prostě… samozřejmě jsem očekávala kouzelnou formulku, kterou když vyřknu, tak se stanou všechny zázraky, na které si ani netroufám pomyslet…

(SKN přeci jenom zažertoval – objevila se čarodějova ručka s kouzelnou hůlkou, mává jí směrem k B. a říká kouzelnou formulku:)

MÁŠ NA TO!

Cvičení s větrem

Zvládání práce s objednávkami vyžaduje určitou tvrdošíjnost. Na závěr vám poradím cvičení na její rozvoj. Jelikož k němu budete potřebovat spolupráci s větrem, můžete jej cvičit pouze venku a pouze o samotě.

• Cítíte-li vítr, zkuste s ním navázat kontakt. Představte si ho jako velkou bytost, která plyne v dokonalém souladu se svou přirozeností a bude-li chtít, může vás chvíli svým hravým způsobem učit.
• S úctou si uvědomte, jak se vás dotýká na celém těle, a pokorně ho požádejte o spolupráci při cvičení.
• Objednejte si ztišení větru – vítr může v tu chvíli začít reagovat na ztišení vaší mysli. Uklidňováním své mysli můžete uklidňovat vítr. Nemyslete si, že byste tím vítr začali krotit, on je mnohem silnější než vy, vyzvěte ho tím ke hře.
• S pokorou vítr pozorujte, uklidňujte svou mysl a při tom udržujte vizi utišeného větru. Vítr si s vámi možná začne pohrávat – chvíli se ztiší a chvíli zase ne. Tím vás učí neopustit vaši vizi, ani když se dlouho neuskutečňuje.
• Budete-li mít štěstí a bude-li mít vítr náladu, skutečně se po čase ztiší, třeba i na velmi dlouhou dobu. Zkuste mu na závěr slušně poděkovat.

  Epilog  

(Radotín 1. 9. 1998)

Proto se teď všichni obracíme na Tebe, SKN, s prosbou o nějaké doučování.

Je tam jakási reakce, ne úplně srozumitelná… na Ploše probíhá jakási aktivita. Vypadá to, že Plocha se zlobí, jako bych řekl něco nevhodného. Cosi nejasného se tam děje… jakási ne moc laskavá odpověď, jako že to s námi není moc jednoduché, pro něj. (Říkám mu, že ani sám to se sebou nemám jednoduché, takže ho celkem chápu). Cosi tam praská, nerozumím tomu, na Ploše cosi probíhá, vidím ji daleko před sebou a probíhají na ní záblesky, chvílemi jakoby hořela… a je to nepříjemné. Je to docela drastický impuls.

Máme nejvyšší čas přestat si hrát a začít se doopravdy měnit. Je tam drsná hrozba čehosi možná katastrofického až apokalyptického, jakoby nám bylo v budoucnu řešit mnohem drastičtější problémy, než kterými se teď cítíme být zahlceni.

B: Chtěla bych se zeptat, co děláme špatně.

Skoro všechno.

Tak se zeptám jinak. Je něco, co děláme dobře?

Že se o to vůbec snažíme, to je dobře.

To, že skoro všechno děláme špatně, znamená, že máme špatná témata k imaginacím?

Naše úsilí se zatím nemůže ujmout, protože je tam málo všeho. Není to jenom volbou témat, je tam málo vůle a touhy po vlastní změně. Tento kurs vytváří tlak na urychlení naší transformace.

Jak máme vypadat po té transformaci?

Akceschopněji.
Projeví se to tak, že pomyslím, zaimaginuju – a mám výsledek?

Ne. Akceschopný člověk vypadá tak, že se nenechá zaskočit neúspěchem. Ví o existenci tří datových vstupů do vytváření jeho života, ví že svou imaginací ovlivňuje pouze ten třetí, a je pokorný k prvním dvěma. Přijímá s pokorou strukturu prázdna, která je mu určená. Ve struktuře prázdna mohou být mnohem horší věci, než které tam máme my teď. Imaginace musí být mnohem pevnější ve smyslu neodchylného záměru. Že způsob kterým konkrétně já (Honza) ztrácím záměr při drobných nepříjemnostech je hluboko pod čarou. Že tak to není jenom trochu špatně, ale hodně špatně. Že největší chybou je ztráta záměru při prvních náznacích nepříjemností.
Otevírám svůj notýsek a dívám se na místa, kde mám mínusy. Přesto imaginuju dál. Je to tak v pořádku?

Ano, je to v pořádku, tak je to míněno.

Konkrétně se to týká mých financí – smluv, peněz na účtě… ty příliš nevycházejí. Vyplývá to ze struktury mého prázdna, nebo to znamená, že svou imaginaci dosud nedovedu dobře objednat?

SKN ti vzkazuje, že tvé objednávky jsou v pořádku zaevidovány, to znamená, že jsou akceptovatelné. Že doba potřebná k jejich „kladnému vyřízení“ závisí na struktuře prázdna, ale to neznamená, že je nekonečně dlouhá.

B: Jak poznám, že je imaginace v rozporu se strukturou prázdna? Budu-li ji stále opakovat, aniž poznám, že vlastně nemám nárok, čerpám hodně energie a přidělávám si pochybnosti a nejistotu. Jak odlišit imaginace, které jsou zbytečné?

Žádné imaginace nejsou zbytečné. Jestliže něco opravdu chcete, není pro vás lepší cesty, než na to imaginovat. Jeden z aspektů brzdícího vlivu struktury prázdna vás testuje, nakolik jste ve svém chtění opravdoví. Jestliže se necháte neúspěchem rychle odradit, je to zpráva pro vás i pro mne o opravdovosti vašeho chtění. Pokud se vaše chtění nechá rychle odradit, má jen malou naději na uskutečnění. Proto není potřeba sám sebe manipulovat. Proto má smysl najít takové věci, které opravdu chcete. Pakliže imaginujete na to, co opravdu chcete, jste v souladu se svým posláním a není pro vás těžké neúchylně držet záměr a imaginovat, i když přicházejí nepříjemnosti.

B: Jak moc je důležité mít při imaginaci jistotu, že se vyplní? U některých tu jistotu mám, u jiných ji mít nedokážu.

Jistota je dobrá, ale není nezbytná. Imaginace může fungovat i bez jistoty. Teď nejste ještě zralí na to, abyste si dodali jistoty tam, kde víte, že ji necítíte. To, že jsi minule cítila jistotu, bylo spíš tvé intuitivní vyciťování struktury prázdna. Cítila jsi, že máš zelenou.
Ale proč jsem teď tu jistotu ztratila?

Protože teď tam tu zelenou nemáš tak jednoznačnou. To neznamená, že by tam byl totální zákaz. Cesta třeba není otevřená. Částečně můžeš cítit, kdy máš zelenou, kdy nevíš a kdy máš červenou. Imaginace na zelenou jdou přirozeně líp. Příklad – Honzovo odauditované koleno. Honza do poslední chvíle vůbec nevěřil v úspěch toho auditu, takže jeho imaginace, pokud tam nějaká byla, neobsahovala špetku jistoty. Přesto mu to zafungovalo.

Nedávejte si imaginací tolik, zkuste je přehodnotit z hlediska upřímnosti k sobě samým, jak moc to doopravdy chcete. Abyste v notýsku měli věci, které vyjadřují vás, vaši osobnost, vaše opravdové chtění. Příklad – Honzova angličtina je tak na hraně, je tam spíš z povinnosti než z touhy. Honza si do notýsku napsal, že umí dobře anglicky. Není to špatně, ale není to jeho nejvnitřnější touha.

Protřiďte si vaše notýsky a zkoumejte, jak vaše imaginace odpovídají tomu, co opravdu chcete. Například Květa má v notýsku imaginace týkající se mateřství a porodu. Jsou hluboce v souladu s její přirozeností a proto je menší pravděpodobnost, že Květa ztratí záměr, když přijdou nepříjemnosti.

K: Mám v notýsku imaginaci na zdravou kůži na těle. Chci se zbavit svědění, ale nedaří se mi to. Je imaginace špatně postavená, nebo to zdržuje struktura mého prázdna? Já to nevzdám a budu na to imaginovat třeba rok… ale v notýsku tam mám samé mínusy. Není tam něco špatně?

Tam to má ještě i výchovný aspekt – působí to na snížení zpupnosti.

Dokud budu zpupná, tak mě budou nohy svědit?

Nutí tě to vstřebávat nepříjemnosti a konfrontovat se s vlastní neschopností je přeimaginovat, což je pro tebe potřebná zkušenost.

Honza: Mohu dostat radu, jak se pozvednout z neradostného rozpoložení, do kterého jsem se dostal svými imaginačními neúspěchy?

Tomu říkáš neúspěchy? Laťka je někde úplně jinde. Neúchylnost záměru musí být ne o trochu, ale o mnoho větší, aby byl nad čárou. Takto slabý a rozkolísatelný záměr je hluboko pod čárou, to se pak nemůžeš divit. Nebudu říkat podrobnější návody. Jestli chcete, cvičte s větrem, při tom se vám leccos ujasní.
Vyslali jste jakoby reklamaci na přijaté učení, že není aplikovatelné. To se mi nelíbí. Závada je na vašem přijímači. Onen očekávaný kvantový skok byste měli udělat vy. Je-li struktura prázdna příznivá, stačí pomyslet a věci se dějí úplně přirozeně. To je stav, ke kterému jste vedeni. Ve struktuře vašeho prázdna je ještě množství materiálu, který takovému hladkému průchodu brání. Snažíte-li se imaginovat, je to nekratší a nejrychlejší způsob, jak to změnit i v budoucnosti.

Napiš tento kurz na Internet. Budeš-li stoprocentně upřímný sám k sobě, ještě při tom psaní leccos pochopíš.

B: Proč Honzovi do toho sepisování kurzu vstupuje tolik problémů, které mu to znemožňují?

Já, SKN, jsem si vás vybral a tím jsem vás poctil. Váha pocty je mnohem vyšší, než váha nepříjemností, které jsou tou poctou indukované.

Má tedy Honza brzdit a ještě kurz nezapisovat?

Ne, má se tím prodírat a nést to dál. Kurz je jako krystal, který ale v pozemském prostředí nesmí oslňovat. Těmito opatřeními je jakoby zaprášen. Kdyby to Honzovi šlo všechno hladce, asi by tím začal ostatní oslňovat. Mohl by se cítil jako oslnivý člověk. Nepříjemnosti mu v tom preventivně brání, berou mu z celé akce lesk. Zůstává mu tam pouze holé úsilí najít aspoň trochu času, aby kurz zapsal, a vědomí vlastní neschopnosti a nehodnosti přijaté učení sám aplikovat. To celému procesu prospívá, takhle je to upřímnější. Honza se má snažit dělat si čas a má si být vědom, že překážky k té poctě patří.

Honzo, kdyby sis představil před deseti lety, že jednou budeš v této roli, bral bys to?

Samozřejmě bych to bral, všema deseti.

Ber to všema deseti, služ a snaž se.

SKN se loučí a na závěr vzkazuje: Snažte se!

Jan Havelka
září 1998

P.S.

Uveřejňuji tento text s velkým časovým odstupem. Čekal jsem celý rok, podaří-li se mi toto učení o objednávkách rozchodit ve své praxi. Na tomto místě slavnostně vyznávám, že se mi to nepodařilo, a nepodařilo se to ani Blance, ani Květě. Praktikování učení SKN o objednávkách je pouze na vlastní nebezpečí. S určitou lítostí doporučuji laskavému čtenáři, aby tento text vnímal spíše jako literární zvláštnost, nežli jako návod k životu.

Nicméně to nic nemění na mé hluboké vděčnosti za to, že tady smím prožívat takováto dobrodružství.

(Září 1999)