Po prvních dvou meditacích jsem si začal připadat důležitý jako zářící
prdel. Líbilo se mi, s jakou lehkostí halím své nově provozované feťáctví
do roucha pomoci lidstvu (před tím jsem naposledy kouřil trávu před třiceti
lety) a byl jsem moc zvědavý, co se mnou udělá třetí meditace, ve které
jsem toužil přeletět magickou hranici padesátiprocentního ponoru... Nevím,
čím to bylo způsobeno, ale ze zaslíbení se tentokrát nenaplnilo nic, ba
právě naopak. Ponor do Božského se nekonal.
|
Třetí meditace – uvíznutí|
Vzorek ze spráskané meditace: |
 |
Potácel jsem se v jakýchsi halucinačních bojích, které jsem pravděpodobně prohrál, aniž vím proč. Den po té mám největší smutek z naprosté nekonzistence tamtoho světa, která mě instinktivně vede k touze odmítnout ho jako soupravu, jako nedůvěryhodný feťákův sen, jako nic, co by mi mohlo pomoci, o co by bylo možno se opřít, co by bylo možno nějakým způsobem využít.
Minule, v druhé meditaci, jsem jakoby dostal nádherné, přenádherné přísliby – a hned při následujícím pokusu o kontakt v třetí meditaci TAM nikdo o ničem takovém nevěděl, jakoby na mě nastoupila nějaká úplně jiná parta, která tam se mnou zahrála zas nějakou jinou hru, tentokrát ne moc důstojnou ani povznášející.
Příčiny
Jediná věc, kterou mi výslovně sdělili jako příčinu neúspěchu, bylo aktuální minimum nahromaděné sexuální síly. To před druhou meditací jsem byl shodou okolností nádherně natantřen, měl v sobě zadrženou slušnou zásobičku energie (moje Květa tehdy zrovna četla Volmovic texty a trochu mě k zadržování energie sama experimentálně přinutila).
Jako další možnou příčinu cítím své oslabení analgetiky. Dva dny před tím mě bolela hlava, asi jsem nastydl na kole, a já ty dva dny pojídal Ataralginy, sice po půlkách, zato vytrvale. Tráva jakoby s nimi nějak nedobře interferovala, vůbec mi nebyla příjemná, motala se mi z ní hlava a štípaly mě z ní průdušky.
No a podle Romana je hlavní příčinou vůle božských sil dát mi lekci zas jiného druhu.
Důsledky
Splaskl jsem. Zajímavé je, že text úvodu k této meditaci (to o té zářící prdeli) jsem si napsal do zásoby ještě před meditací. Byl jsem veden obavou z nárůstu vlastní důležitosti a naléhavou touhou udržet se v mezích normální civilní pokory, která se vyjádřila tou neobvyklou formulací v první větě. Z tohoto pohledu jsem si to splasknutí vlastně objednal, akorát jsem netušil, jak bude protivné.
Zklamání je nejmocnějším válečným vozem v bitvě o poznání prý řekl Budha. Kolikrát v životě se mi už něco takového přihodilo! Připadám si jako hledač perpetua mobile, který se čas od času nechá neuvěřitelně vytočit aktuální nadějí, že už mu chybí jen jedno jediné malinké kolečko... aby brzy zjistil, že ani tento projekt nemůže fungovat. Ano, nechám se občas vytočit akutní nadějí, že už už budu létat... abych byl nucen nedůstojně přiznat, že ani tudy cesta ZASE nevede.
Na úřadě pro patenty a vynálezy prý mají speciální složku nazvanou Mašíbl. Znamená to MAgoři, ŠÍlenci a BLbci a ukládají se tam projekty perpetuů mobilů a jiné jistě atraktivní, leč nepoužitelné koncepty. Jako bych právě viděl, jak mi do mého tlustého spisu v nebeském Mašíblu připisují novou položku: "Jak chtěl létat, tentokrát zas s pomocí trávy."
Vraceje se na zem, uvědomuji si víc hodnotu svého pozemského zázemí, rodiny, domova, práce, kamarádů, jako splasklý k nim mám lepší přístup...
Prognóza
Ještě to nebalím, na to byl ohňostroj mé druhé meditace příliš nadějný. Sám pro sebe si říkám, že to zkusím ještě třikrát, a pokud se ani jednou nikam nedostanu, vzdám to. Konkrétně se chci jako střízlivý znovu setkat s těmi, kteří mě provázeli na samou hranici individuální existence, neboť TAM mě to táhne celým srdcem.
Roman mi pořád tvrdí, že jsem si to představoval moc jednoduché, že jsem tuto lekci potřeboval – být nedůstojně vykopnut hned od první zkoušky. Já teď stojím před zásadním dilematem: Je TAM objektivně jsoucí Božský svět, který drží pohromadě a může nám pomoci, nebo je tam pouhá marihuanová halucinace, která si pokaždé vytvoří co se jí zrovna hodí, a od níž nelze čekat nic jiného než zmatek?
Realito, jak je to DOOPRAVDY?
Jan Havelka
16. 2. 2000
Konzultace
Tuto část přidávám dodatečně. Uveřejnění této meditace bez vyjádření božských sil označil Roman jako mé neomluvitelné channelingové fušerství. Jdu do sebe, sedám k počítači a prosím vyšší síly, aby se teď skrze mé prsty na klávesnici vyjádřily jak je jim libo. (Doteď se mnou moc nemluvily.) Za tím účelem jsem jim pomocí CSS přidělil fialovou barvu textu. A svým otázkám dávám zelenou.
Bude někdo ochoten se už se mnou bavit?
Už jo. Chtěli jsme tě nechat trochu vyšťávit, což se vcelku podařilo. Do vyšších úrovní jsi prostě nedoletěl. Rozbor příčin je podstatou následujícího sdělení.
Zaprvé. Pro cesty nahoru je třeba mít dostatek paliva. Sebelepší letadlo nikam nedoletí, nemá-li dostatek benzínu, což ale není chyba cílového letiště. (Také sebelepší firma se položí, nemá-li dostatek aktiv na účtu, což je palivo ve světě ekonomiky, dodávám já v záchvatu náhlého moudra.) Tvým palivem pro cesty vzhůru je sexuální energie. Nemusí být nijak sublimovaná, stačí být normálně nadržený. Při druhé meditaci jsi měl shodou okolností hodně energie, při třetí meditaci jsi měl shodou okolností málo energie.
Jde o to, aby ti s energií nehospodařily shody okolností, ale abys s ní hospodařil uvážlivě ty sám. Hospodař se svou energií podobně, jako se hospodaří s penězi, což v tvém případě znamená naučit se odolávat náhlým podnětům k okamžitému utrácení a mít na paměti prospěch z úspor.
Zadruhé. Pro cesty nahoru by neměl být letoun zbytečně zatěžkáván. Neměl bys už jíst žádné prášky ani pít alkohol. A mohl bys trochu zhubnout.
Dále. Tvoje energetická nepřipravenost ti sice zkomplikovala přijetí do Semináře, ale snad si ještě pamatuješ, co se tam doopravdy stalo. Jako bys raději dělal že to celé byla jenom halucinace, než bys na sebe vzal závazky, které ti z přijetí vyplývají.
S kým to teď hovořím?
Šestkový Mistr. A nepočínal sis posledně zas úplně špatně, zasloužíš pochvalu za urputnost.
Ne že bych se v tom nějak víc orientoval, ale cítím, že po prvních třech meditacích beru kontakt víc vážně, méně nezávazně. Jako bych začínal tušit, že ten přívětivý pán, se kterým jsem si občas příjemně poklábosil, je zároveň šéfem katedry, na které možná budu toužit udělat první seminární práci...
17. 2. 2000
(Viz též předchozí text Má druhá meditace.)
