Mystika obsahuje extáze i bolesti

Instantní osvícení je prostě pohádka

(Reakce Romana Palky na příspěvek Channeling a já – jak to bylo dál)

V článku „Channeling a já – jak to bylo dál“ popisuje Anička nepříjemné zážitky při procesu spuštěném námi. Pro pochopení v širších souvislostech je důležité co o sobě píše ve sto bodech na její stránce. Hle: „10. ...a chtěla by být hackerkou." Vida! Touha zákeřně útočit na druhé je v ní silná. Na to karma reaguje stylem – Kdo seje vítr sklidí bouři, proto byly její bolestivé regrese se mnou i Honzou Havelkou. To, co v článku bohužel nekonkrétně popisuje, byly vlastně scény z minulých životů, jež jí spouštěly božské síly téměř stále. Někdy je člověk prožívá tak, jakoby pocit byl jako jediný a věčný, což bolest neuvěřitelně zesiluje, ale tím i intenzivně léčí její neduh.

Ještě zajímavější je její poznámka o sobě: „22. ulítává na Dead Can Dance.“ To znamená, že mystickoextatické procesy si spouští stále, ani my to jinak neděláme! Z toho vyplývá, že má i bolestivé, protože tyto dva protikladné procesy jsou vždy spolu! Anička tedy s nimi neskončila, ale pouze se přeladila do slabších! Na to má ovšem právo. Ostatně každý běžný člověk je má ještě daleko slabší, proto jeho vývoj nejde tak rychle jako mystikovi.

Je lží nazvat meditace výmyslem a fantazií. Všichni, kteří je zažili vědí, že nejsou stvořeny ničím lidským, na božské prostě nemáme. Někteří se v ní bojí Jeho ohromivé Inteligence a Moci a to také bolí. Její extatické zážitky byly velmi krásné, popsala je takto: „Už od minulého večera jsem si užívala psychoterapie, takže když jsem se ráno probudila, nebylo mi nic moc... Nejdřív ”jenom” pocity klidu a míru v mysli. Pak jsem zničehonic byla TAM. Pro TAM se velmi těžko hledají slova... ten tolikrát ztracený pocit boží Lásky a Dokonalosti byl zas tady... však kdo ho zná, tomu netřeba popisu a ostatním sebelepší popis stejně nepomůže...

A byla to Její božská Dokonalost 7. dimenze... jemná, lehká, elegantní, pohrávající si se vším kolem sebe... dávající vznik všemu, co známe tady dole... Co mě zarazilo, když jsem o tom pak začala přemýšlet – TAM nebylo žádná já, žádné ego... jen splynutí s Ní... žádné myšlení, prostě nic, jen Její božská Hra...

Lehnu si. Buší do mě spousta energie, prochází mnou… úplně mě drtí. Najednou… vidím oheň. Všude oheň, ohromné plameny čistého jasného ohně. Nepálí jako dřív, jen příjemně hřeje. To je ten můj oheň. Spousta síly a energie, kterou ve mě drželi utlumenou a zamčenou. Všechno se otvírá. Čakry konečně pracují naplno. Oheň proniká všemi bloky a některé nenávratně ničí. Ukazují mi, jak ho používat. Užívám si to. Najednou, přede mnou – ano, je to Kristus. Ze zvyku si mu kleknu k nohám, jako vždy předtím. Chvíli jen vnímám energie, jež mnou procházejí. Pohlédnu Mu do tváře – místo obvyklého přísného výrazu teplý úsměv. Dívám se na Něj, hlavou mi běží myšlenka: Teď už Tě konečně můžu milovat… už mi nestraší v hlavě žádný blok, nikdo, kdo by mi říkal, že toho nejsem hodna. Jeho výraz je teplejší a teplejší – a v jeho obětí zažívám úžasnou extázi. Tak tohle, tohle… to je Jeho Láska. Teď už můžu, teď už Ji dokážu prožít naplno. Nic než Láska a Harmonie – zapomínám na sebe. Dřív bych v takovém okamžiku srovnávala Jeho velikost se sebou, znovu a znovu. Takové myšlenky by mi bránily prožívat to, co teď. Přesto, po nějakém čase bez času se najednou začíná vracet – myšlení, čas a paměť.“

Mystika není nějakým učením, ale extatickými i bolestivými procesy. Je bohužel málo známé, že obsahuje i bolest. Stačí však znát bibli. Kristus řekl – vezmi kříž a následuj Mne a apoštol Pavel napsal – s Kristem jsem byl ukřižován a s Ním jsem vstal z mrtvých. Píše o tom i sv.Jan z Kříže v knize Temná noc duše. Ani Jiddu Krišnamurti (1895-1982) neměl proces krátký a bezbolestný, jak popisují jeho životopisci Pupul Jayakar a Mary Lutyens. Celý život občas upadal to extází, ale i křečí a bezvědomí. Blahoslavená sestra Kowalská byla v třicátých letech vzata v meditaci na návštěvu i do pekla.

Duchovnost není stálé umravňování, ale nejprve odkrytí potlačených sklonů a zaostalých částí z podvědomí a jejich bolestivá dlouhodobá proměna. Bolí poznat, kolik jich máme, jak se jich držíme a vzdát se jich všemi částmi naší osobnosti. I na Krista útočila pokušení, což teprve na nás.

Čekal jsem problémy s někým z nás od doby kdy nás bylo třináct. Božské síly mi říkaly, že je udrží v přijatelných mezích, ale třináctka je důležitý archetyp. Jidáš a Anička jsou jen příkladem. Zpočátku jsem ale nevěděl, kdo to bude.

Přitom je to zlomek Hry symbolů Boha a Jeho výuka pro všechny. Z Něj jsme vyšli a zjevně i skrytě vedeni Jím jdeme dlouhou, těžkou a i pro Něj zajímavou cestou Zpět k Němu, jež je často Jiná než bychom chtěli. Není to tak ani naše cesta, ale spíše božský Záměr s námi.

Jidáš se poučil, že Kristus není takový jak by si přál, ale Jiný a je jedno, že se oběsil, žije věčně jako všichni. I okolnosti kolem odsouzení a ukřižování Krista nejsou bohužel příliš pochopené. On věděl, že ta hrozná a ponižující smrt přijde, byla to vůle Boha, kterou nepochopí ani Jeho učedníci a Petr Ho dokonce zapře. Přitom to byla jediná cesta Zpět a tak přijal tu bolest, ačkoliv prosil Otce, aby od Něj odebral ten pohár hořkosti. Kristus neutekl z Getsemanské zahrady ani neslezl z kříže jako Anička. I ve Starém Zákoně a Bhagavadgítě se popisuje mnohé z toho, jak je Bůh zvláštní, nám nepochopitelný.

Mystika chce i odvahu. Hledal jsem dokonce mezi horolezci zájemce o mystiku, ale marně. Raději budou bez kyslíku lézt na K2, kde se musí vyhýbat umrzlým kolegům, ale do svého softwaru si nechtějí zasahovat ani Bohem. Přitom jen u Něj jsou v bezpečí. Mystika není pro každého, ale ani žádná jiná špičková práce ne, avšak jen ona vzbuzuje nenávistné emoce a nejen při odsouzení Krista. Osočovali Ho, že se baví s děvkami a celníky, má zlého ducha a je proti Starému Zákonu. Říkal, že to Jeho následovníci to nebudou mít jiné a měl pravdu. Proto mystiků nikdy mnoho nebylo.

Na rozdíl od techniky jsme v duchovní oblastni nepostoupili, spíš naopak. Mám s tím praxi léta debat na internetu. Dokumentuje to i situace na www.spirala.cz. Mystické meditace, ač jsou špičkou duchovní práce, tu nejsou oblíbené. Proč? Odpovězte si sami.

V duchovnosti máme snahu používat nám příjemné názory a postupy a nechce se nám změnit přístup. Chceme si vše dělat po svém a pohodlně. Všechna náboženství však zdůrazňují poslušnost před Bohem. Proroci jsou však už mrtví, ani Kristus už mezi námi nechodí a bibli si různá vyznání vykládají různě. Božím přikázáním je nedělat si o Něm žádný obraz. Přesto to všichni včetně teologů dělají a jsou překvapeni, že jim představy nevycházejí. Proč? Každá lidská představa je omezená a tím v zásadě proti Bohu. Charismatická obnova církve je spíše na papíře a o channeling málokdo stojí.

Duchovní romantici to mají pohodlné. Cokoliv chtějí si vymyslí a věří tomu, je to jejich realita. Spousta autorů píše knihy, že osvobození je opravdu snadné, ale není. Nelze v krátké době dosáhnout ani očisty ani osvícení. Desítky až stovky inkarnací to trvá běžně, mystika jen několikanásobně urychluje. Čím více, tím musí být její procesy silnější a tím i bolestivější ačkoliv ne u všech stejně. Sv.Tereza z Avily, oficiální Učitelka církve už před staletími psala o bolestivé cestě k Bohu, jež trvá desetiletí, ale jaksi to nikdo nechtěl slyšet. Nejde přitom jen o temnou noc duše. Nevedl ji kněz, ani bible, ani její vlastní názory, ale Kristus osobně jako mne i Aničku.

Instantní osvícení pomocí studia knih je prostě pohádka. Ale ani v žádné škole nemůžete učit sami sebe podle svého. Učitel to dělá vždy jinak, než by si žák přál. Ten by nejraději selanku. Proto všechny duchovní směry doporučují každodenní vedení dobrým guruem. Nejlepší jsou vysoké božské síly a channeling je jen metoda, jak se s Nimi spojit. Pak je možné stále vnímat postoj božského, které nám dává určitý prostor, ale nelze se postavit proti Němu.

Nechceme si však nechat mluvit do života od nikoho, ani od Boha ne. Proto 90 % lidí přestává brzo channeling dělat, ale jen Anička své selhání zakrývá hloupou hrou na oběť. Božské s námi však stále hovoří, nejen slovy, ale i sny a událostmi.

I k Aničce bude. Ona hledá lásku. Proto se pustila do channelingu a později do mystiky. Dopadlo to však logicky trochu Jinak než očekávala. Proto také napsala ten článek, vždyť z něj křičí touha po soucitu a lásce. Proto je ochotna i vědomě klamat. Proč ji nemá? Popřejme ji, aby našla její bloky. Božské síly napovídají, že za nedostatkem lásky jsou sebeizolační sklony ega.

Roman Palka

(září 2002)

PS. (říjen 2002):

Ne že bych toužil tady z toho mít diskusní klub, ale odkaz na reakci Aničky na tento článek uveřejňuji rád.